Článok obsahuje zaujímavú úvahu, ktorá však má zrejme obmedzenú platnosť. Napríklad v Indii je údajne biela farba farbou smútku. Pri európskej mentalite by biela betónová konštrukcia veternej elektrárne síce pôsobila v zelenej (alebo hnedej?) krajine panensky, ale nie som si istý, či by to takto vnímali aj domorodci. Biela farba je v pestrofarebnej prírode neprirodzená a kontrastná rovnako ako žlá farba (v kombinácii s čiernou). V horúcich podnebných pásmach môže mať prednosť, že biela konštrukcia odráža viac svetla a pohlcuje menej tepla. Ináč aj klasická "zastaraná" stožiarová konštrukcia sa dá farebne "vyladiť" s krajinou. Dokonca by sa možno dala opticky vylepšiť - napríklad lacným fóliovým poťahom prijateľnej farby. Určite by z toho vyskočili ďalšie problémy (napr. rosenie a pod.), ale ak by išlo predovšetkým o estetiku, bolo by to možné. Veľa predstavuje vo vnímaní objektu zvyk i samotná krajina, do ktorej je objekt začlenený. V amerických westernoch mi plechové ružice "veterníkov" na osamelých farmách nepripadajú nijako rušivé, skôr dotvárajú kolorit.

Velmi putavo spracovany clanok, Sa mi paci ta filozofia farieb a ich posobenie na psychiku. Ale ked mam povedat, radsej by som mala veternu elektraren zo zelezobetonu ako z lesenia...

Ony preferované železobetonové konstrukce jsou přitom podstatně nepříznivější než ocelové, které mají při povrchové úpravě např. plazmovou metalizací i delší životnost. Co můžeme udělat se železobetonovým tubusem, než skácet a zahrabat? Ocelové konstrukce zobrazené na fotce bych spíš nazval příhradovými. Vcelku přijatelné jsou tubusové ocelové konstrukce, ale zde vyšší estetiku zaplatíme i vyšší spotřebou oceli, kterou ale lze na rozdíl od vysokopevnostního železobetonu recyklovat.

Pojem něco je recyklovatené a proto ekologičtější než něco jiného je značně zavádějící. Pro výrobu betonu máme surovin v podstatě neomezené množství naopak železné rudy málo nebo vůbec žádnou (ČR) , takže používat železo tam, kde to není nutné je nevýhodné a požadavek na recyklaci betonu irelevantní. ( stejně jako nemá smysl v CŘ uvažovat o plné recyklaci odpadních vod )

Ekologické škody, které způsobuje výstavba VE. Jsou sice platné, ale řádově menší , že ek. škody způsobující VE při provozu. Je třeba se tedy zabývat ekologickými škodami provozu VE ( třeba zabíjení ptáků, nutnost výstavby záložních zdrojů atd.. ) nikoli se snažit ještě zmenšit už tak minimální škody, které způsobuje výstavba VE.
- možná je také střeba se zabývat tím , jestli nějaké VE má vůbec smysl stavět , ale to už je na jiné téma. Jinak hezký článek...

Prakticky všech nerostných surovin máme neomezené množství,myslím celosvětově viz:
http://www.bw.cz/bw.nsf/ID/57EC29BA82AB0EA8C 125714A0037FF1A?OpenDocument&cast=1

Kromě uvedených kritérií vhodnosti konstrukce větrníků je jejich výška. Dnes jsou běžné výšky osy rotoru 100 m, v této výšce je umístěna značně namáhaná zátěž vlastního generátoru. U příhradových konstrukcí by se to mohlo dostat do velikosti Petřínské rozhledny, aby to mělo náležitou stabilitu při velkém odporu vzduchu. Barva by asi nebylo to nejdůležitějsí kriterium.