Někteří lidé mají mylnou představu, že na životě na vsi a zemědělství není nic složitého. Opak je pravdou - sám jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži. V 28 letech jsem se přestěhoval na vesnici a začal trošku hospodařit- tak jak socialismus umožňoval. Po revoluci jsem si pořídil nějaká pole a techniku a měl jsem takovou představu, že se budu živit jako soukromý zemědělec. Realita mě ovšem brzy uzemnila. Nicméně pořád se tomu věnuji jako hobby. A hlavní problémy? Teoreticky jsem to měl zvládnuté, ale když jsem vzal poprvé do ruky kosu nebo motyku, chodila se na mě dívat skoro celá dědina. Navíc je potřeba mít cit a zkušenost - plevel jeden den není koro vidět a když tam příjdete příště je to katastrofa. Bez zkušeností prostě nevidíte příznaky blížícího se problému. Je nutno odhadnout kdy v dané oblasti zaset, kdy zorat, trvá to několik let než se do toho člověk dostane. U chovu včel se říká, že nejmíň 10 let. Podobné je to se zemědělstvím. I správné usušení sena je věda. Zažil jsem několik rodin, které se přistěhovaly, zkusili hospodařit a nechaly toho dřív než se prokousaly těmi základy. Zemědělec musí umět botaniku, zoologii, veterinu, klimatologii, opravit stroj, umět aspoň trojčlenku, aby si spočítal koncetrace roztoků, vynechat dovolené, ráno po flámu musí vstát a krmit - krávě je jedno, že máte bolení hlavy nebo teplotu. Musí mít podporu rodiny, bez toho to prakticky nejde. Já měl štěstí, že všechny moje 4 děti to bavilo taky a pomohli a pomáhají i když při tom studovaly a studují. Občas třeba místo výletu okopávaly brambory, ale naučilo je to zodpovědnosti. Život je to těžký, občas úmorný, ale pokud vás to baví tak je to i uspokujující.