Vážení nejsem příznivcem komunikace po internetu a toto je můj 1.počin.25 let jsem žil na vesnici a ůčastnil se všeho z toho vyplívajícího-stavění domů,zemědělství,kultura,atd.Poté jsem byl svědkem osídlování valašských pasek novodobými pasekáři-já jsem jeden z nich.Před 10 lety jsem se o permakulturu,biodinamiku,atd.zajímal a vzhledem k praktickým zkušenostem jsem podobné směry zhodnotil jako maximálně doplňkové a inspirační obzvlášť v horském a podhorském prostředí...
Ne tak většina mích přátel-novodobých pasekářů,kteří měli načteno,nadšeno nasněno a hodlali předvést křupanom z dědiny,tedy i mě jak se vlastně má na Valašsku hospodařit a stavit...Po 10 letech se většina těchto rodin zařadila do systému který dříve tolik kritizovali a přesto hojně využívali ve formě sociálních dávek podpor v nezaměstnanosti,lékařské péče atd.Některé rodiny se rozpadli,některé řeší problémy diletantsky opravených domů,které užírá dřevomorka...O nějaké soběstačnosti,kromě brambor nemůže být ani řeč...já stavím dřevěnice a bojuji se závislostí-až zvítězím,budu nezávislý...Ale nikdy soběstačný,to nebyla nikdy ani moje babička,která se narodila na pasekách,pěstovala konopí na košule a ví toho o hospodářství víc než většina autorů moudrých knih...
Z reakcí na článek je podle míry pokory poznat kdo již má jisté zkušenosti a kdo je pouze nadšen...
Můj obdiv autorovi za to že šel s kůží na trh a podělil se o neůspěch je jeden z mála kdo si ho přizná...
Všem kdo jsou na počátku své cesty na novém místě dopručuji aby mlčeli a co nejvíce poslouchali starousedlíky kteří jsou vkraji po generace...Japonci by se nám taktéž vysmáli,kdybychom u nich chtěli aplikovat naše zkušenosti-byť osvědčené.
Uf,to byla fuška eště že nemám počítač ahoj
,