Náklady na výrobu 1 kWh elektrické energie se skládají z několika složek. Obecně je můžeme rozdělit na investiční náklady (odpisy za výstavbu a likvidaci zdroje), cenu vstupních paliv, surovin (uhlí, zemní plyn, rašelina, uran, apod.) a provozní náklady (náklady na údržbu, personál). Tyto náklady se podílí různým procentem na výsledné ceně.
Vezměme si například elektrárnu na zemní plyn. Výstavba je relativně jednoduchá, provoz taktéž nenáročný. Celkově se dá říci, že investiční náklady a provozní tvoří asi 20 % nákladů a 80 % nákladů tvoří cena zemního plynu (paliva).
Naproti tomu u větrné elektrárny stojí nejvíce výroba celého stroje, něco stojí i pravidelné údržba a náklady na palivo (vítr) jsou nulové.
U hnědouhelných elektráren tvoří cena paliva (+ vápence na odsíření) asi 60 % ceny.
Kam zařadit jaderné elektrárny? U jaderných elektráren tvoří cena paliva asi 10-20 % výsledné ceny energie. Na jaderné elektrárně je nejdražší celá stavba a něco bude stát i likvidace. Pak už ale, podobně jako větrníky, vyrábí energii velmi levně.
Navíc cena surového Uranu se na ceně paliva podílí opět jen z části. Zbytek je technologicky náročné obohacování, přepracovávání, úprava, ostatní kovy (Zr,Gd,apod.), výroba kazet, likvidace nízkoaktivních odpadů při výrobě, apod.
V případě, že by cena paliva do jaderných elektráren vzrostla na 500 % současného stavu, vzrostla by cena elektrické energie (vyráběná např. z JETE) z dnešní přibližně 1 Kč/kWh na 1,60 Kč/kWh. Oproti tomu, kdyby vzrostla cenu plynu na 500 %, došlo by ke zdražení (uvažovali bychom původní cenu 1 kč/kWh, i když ve skutečnosti je několikanásobně vyšší) el.en. na 4,20 Kč, což by se již citelně dotklo celé naší ekonomiky a každého z nás.
Nicméně nárůst ceny uranu na 500 % není reálný z řady důvodů. Výstavba reaktorů trvá relativně dlouhou dobu (včetně schvalovacího procesu 10 let) a spotřeba Uranu je daná předem (není možno spálit v reaktoru více Uranu). Za to u ropy plynu či uhlí je spotřeba závislá na počasí a dalších vlivech. To u Uranu není a dostupnost a spotřeba Uranu se dá předpovědět na velmi dlouhou dobu dopředu. Tím pádem je dost času na otevření nových ložisek či na přepracování paliva, výstavbu nové infrastruktury, apod. Dnes je jisté, že do 10ti let se počet reaktorů ve světě příliš nezmění a spotřeba Uranu spíše klesne (díky lepšímu využití, zvýšení vyhoření a uzavření starších neefektivních elektráren).
Česká republika má stále velké množství uranu k těžbě na desítky let dopředu. Při zvýšení ceny (o stovky či tisíce %) by se vyplatilo ložiska otevřít, stejně jako další ložiska po celém světě, kterých je velké množství. Po řadě let provozu JEDU a JETE máme vyhořelé palivo, které po přepracování může sloužit opět jako jaderné palivo. Přepracování paliva se dnes většinou nevyplatí. Jednak díky jeho stále vysoké aktivitě, druhak díky relativně nízkým cenám přírodního uranu. V budoucnu však přepracování bude nutností.
Neopominutelnou výhodou jaderného paliva je jeho malá velikost, jednoduchá skladovatelnost a přepravitelnost. Zatímco strategické zásoby plynu máme na několik týdnů, vytěženého uhlí podobně, jaderného paliva máme nejméně na 1 rok dopředu. V případě změny situace je možno změnit dodavatele. Vzhledem k malému objemu paliva je cena přepravy prakticky zanedbatelná, narozdíl od hnědého uhlí (a jiných fosilních paliv), kde tvoří značnou část nákladů a již přeprava na vzdálenost několik stovek kilometrů je velmi finančně náročná. U uranu a jaderného paliva je z tohoto pohledu jedno, zda ho dovezeme z USA, Ruska nebo třeba Austrálie.
V případě velkého vzrůstu cen a nedostatku zdrojů se dá počítat s přepracováním paliva a se stavbou nových reaktroů, které dokáží lépe využít potenciál vytěženého uranu (dnes něco přes 1 % u lehkovodních reaktorů typu Temelín). Již dnes je možno stavět těžkovodní, grafitové (vysokoteplotní, plynem chlazené), množivé reaktory, popř. zvýšit využití paliva u stávajících bloků, jak se dnes děje v Dukovanech (prodloužení palivového cyklu z 3 na 5 let). U množivých reaktorů cena uranu prakticky neovlivňuje výslednou cenu energie a ekonomicky se vyplatí i těžba uranu z mořské vody! Tyto nové reaktory mají ještě vyšší poměr mezi investičními náklady, než lehkovodní, proto při dnešních "nízkých cenách" uranu a fosilních paliv není příliš velká politická vůle podobné reaktory stavět. Dle mého názoru je to však jen otázkou času a nejbližších desítek let, kdy postupně nahradí stávající starší jaderné elektrárny a zdroje na fosilní paliva.