Náklady
Náklady vyjadřují kolik vstupů je třeba k výrobě daného statku. Mezi vstupy řadíme především práci (náklady na práci - plat, pojištění...) a kapitál (strojní vybavení, budovy, infrastrukturu, patenty, "know how") placený ve formě odpisů. Dalším důležitým vstupem jsou zdroje ve formě surovin, energií.
Tedy náklady (na jednotku produkce) v sobě zahrnují kolik dohromady stály jednotlivé vstupy - tj. cenu lidské práce+kapitálu+suroviny a energie pro výrobu. Není to tedy hodnota "vycucaná z prstu", ale věrné číslo ukazující na efektivitu daného zdroje!
Druhy nákladů
Obecně náklady dělíme na fixní a varibilní.
Fixní náklady
Jedná se většinou o náklady na výstavbu zdroje, náklady na výzkum a vývoj (know how). Většinou se zároveň jedná o tzv. utopené náklady.
(viz. dále). Tyto náklady jsou vysoké u jaderných elektráren a také u většiny obnovitelných zdrojů - vodních elektráren, větrných či solárních článků.Variabilní náklady
Jsou náklady na provoz zdroje, na jednotku výroby. Jedná se především o palivové náklady - uhlí, ropa, zemní plyn, jaderné palivo, biomasa. Dále některé náklady na údržbu a opravy. Tyto náklady jsou vysoké u zdrojů na zemní plyn, uhlí či biomasu.
Celkové náklady jsou součtem fixních a variabilních nákladů. Velikost celkových nákladů přímo nesouvisí s velikostí celkových nákladů! Obecně se nedá říci, že vysoké fixní náklady způsobují vysokou cenu energie zdroje, jak se nám často (a demagogicky) snaží namluvit různé spolky...
Velikost variabilních nákladů nám ale ukazuje na vhodnost využití zdroje jako špičkového (není myšleno jako špičkový zdroj v pravém slova smyslu) zdroje nebo jako zdroje základního zatížení. Zatímco palivové náklady jaderné elektrárny jsou nízké, uhelné jsou vyšší. Proto v případě přebytku energie (v případě její nízké ceny) odstavujeme uhelné elektrárny - v případě, že cena energie je nižší, než varibilní náklady (to platí v krátkém období). Opět jsme ale slýchali, že energie je přebytek, takže odstavit Temelín. To je však rozhodně není ekonomicky výhodné řešení.
Zvláštním nákladem jsou tzv. externí náklady. To jsou náklady, které vznikají při výrobě, avšak výrobce je neplatí, nejsou zahrnuty v interních nákladech. Jedná se například o znečišťování životního prostředí. Pakliže zahrneme náklady přímo do výroby - tzv. internalizace externalit, přestává se jednat o externalitu - příkladem je například tzv. "jaderný účet" na který se ukládají peníze na stavbu trvalého úložiště.
Všechny externality však nejsou negativní, existují i pozitivní externality, kdy naše výroba přináší užitek i pro těm, kteří za to nic neplatí. Příkladem může být například horkovod, který zároveň vytápí pozemek, pod kterým prochází, zvyšuje jeho teplotu a tím snižuje naše náklady na odklízení sněhu v zimě. Podobný efekt se dá najít i výzkumu. Příkladem jsou například větrné elektrárny, které využívají stejných materiálů jako letadla, ačkoliv se náklady na výzkum těchto letadel nezahrnují do nákladů na větrníky.
Předchozí příklad zároveň ukazuje tzv. "utopené náklady", tj. náklady, které byly proinvestovány a nemohou být již získány přímo zpět. Pokud postavíme stavebnici z Lega, můžeme ji rozebrat a postavit z ní cokoliv jiného. Avšak rozestavěný reaktor již jinak využít nemůžeme (kromě rozebrání do šrotu za o několik řádů menší cenu). S těmito náklady nemá smysl argumentovat, zpět je již nezískáme, ale přesto se tak v demagogii činí. Viz. dostavba Temelína. Neustále se říkalo, kolik již bylo proinvestováno a proto by se s tím mělo přestat. Avšak prostavěné náklady již nikdo zpět nevrátí (stejně jako náklady na výzkum letadla). Tyto náklady tedy není možno zahrnout do kalkulací zda "dostavět" či "nedostavět", tam je možno zahrnout jen náklady na "dostavbu". Taktéž dotace na výzkum jádra, fúze a čehokoliv jiného jsou "utopené náklady" a nejsou důvodem proti současnému či budoucímu využívání zdroje. Je sice možná škoda, že jsme peníze investovaly tam a tam a nic z toho není, ale tyto peníze již zpět přímo nezískáme. Můžeme je však získat ve formě aplikací těchto technologií (know how), které jsme při výzkumu získali.
Produktivita
Produktivita souvisí s náklady. Je to poměr vstup/výstup. Nejznámější je asi produktivita práce, která značí, kolik lidské práce je třeba na výrobu daného statku. Analogicky můžeme vytvořit např. "produktivitu" betonu, která značí, kolik betonu se použije pro výrobu dané jednotky energie. Známé je i tzv. "Energy ratio", které značí, poměr mezi vstupní energií (celého palivového cyklu) a výstupem ze zdroje - u jaderné energetiky průměrně asi 50x, u fotovoltaiky např. 3,7-12.
Celková produktivita je víceméně součtem dílčích produktivit (produktivita kapitálu, práce, zdrojů) a platí, že čím je vyšší produktivita zdroje, tím lépe využíváme vstupů. Obvykle produktivitu počítáme v penězích jako poměr mezi vloženým kapitálem a příjmy (resp. ziskem). Naším cílem je co největší výroba při co nejnižších nákladech. To je ostatně cíl každého investora.
Jednotlivé vstupy mohou být u každého zdroje v různém poměru. U OZE je obecně velká náročnost na práci a vstupní suroviny i energie - tedy nízká produktivita práce, vysoká energetická náročnost. Zatímco u jaderné energetiky se jedná především o vysoké kapitálové náklady (výzkum a vývoj), avšak vysokou produktivitu práce.
Proč je produktivita tak důležitá?
Příklad:Představme si, že máme denně 16 hodin čistého času (8 hodin spíme) a zkusme si mezi těchto 16 hodin rozložit všechny činnosti, které v naší společnosti máme. Pro zajištění obživy (zemědělství) potřebujeme denně asi 20 minut (zemědělství 4 %), podobnou dobu nám může zabrat výroba elektrické energie, řádově hodiny věnujeme studiu, několik desítek minut zdravotnictví, atd. Nyní si představme, že by naše energetika byla postavena na OZE a 10x by se zhoršila produktivita práce díky nízké produktivitě práce. Najedou bychom místo 20 minut, které věnujeme energetice, jí museli věnovat přes 3 hodiny! Co by to znamenalo? Jelikož den není "rozpínací", museli bychom se někde omezit. Vzdali bychom se části volného času (sportu, kultury, televize), ale nemohli bychom si ani dovolit tolik návštěv lékaře (omezení zdravotní péče), nemohli bychom věnovat tolik času na studiu, vzdělání, výzkumu, atd.
Vysoká produktivita umožňuje tvorbu kapitálu - v našem případě přebytku času (obecně kapitálu) - který můžeme investovat do činností jako je věda a výzkum, vzdělání, zdravotnictví, atd. Zjednodušeně lze říci, že místo 200 000 lidí, kteří by "lezli po střechách a instalovali FV panely" můžeme mít učitele, vědce, lékaře... Co si vybereme?
Příště si povíme o ceně vs. náklady o tom, zda je ČEZ (či se chová) jako monopol, o tom, kdo zaplatí uložení jaderného odpadu za tisíce let, atd.