V tomto článku, úvaze, se pokusím odpovědět na otázku, zda při posuzování, které zdroje stavět, brát v úvahu to, zda se jedná o zdroje tzv. „neobnovitelné“ či zdroje tzv. „obnovitelné“.
Několik definic neuškodí
V úvodu je nutno definovat základní axiomy, ze kterých budeme vycházet. Pakliže se na těchto axiomech neshodneme, logicky nám vyjdou i jiné výsledky našich úvah.
4. Bod číslo 3 souvisí s tím, že nemůžeme předpovědět směr vývoje technického pokroku, demografický, společenský ani politický vývoj v dlouhém období (odhadem stovky let)!
5. Zdroj s nejnižšími náklady, za jinak stejných okolností, je zdrojem, který vytváří nejvíce kapitálu ve formě energie (nebo peněz – zisk=cena-náklady).
6. Platí úměra, že čím více kapitálu máme k dispozici, tím vyšší životní úroveň máme. Co znamená „vyšší životní úroveň“ ponechme filozofům a politikům. Může se jednat např. o „délku dožití“, kvalitu lékařské péče, kojeneckou úmrtnost, množství volného času, Bic Mac index, množství finančních prostředků, atd. Jedná se tedy o objektivní, měřitelný parametr, kde můžeme najít přímou souvislost mezi výší kapitálu a parametrem za jinak stejných okolností (ceteris paribus). Neuvažujeme tedy například „subjektivní kritéria“ hodnocení kvality života daných politickou či společenskou situací bez zjevné souvislosti se zdroji.
Z předcházející definice plyne, že maximální životní úrovně dosahujeme při minimální ceně energie.
Zdroje dle kvantifikovatelnosti ceny
Zdroje se známou cenou (kolísá v řádech jednotek procent)
Existující typy fosilních zdrojů, včetně nákladů na těžbu a úpravu surovin v případě, že máme k dispozici ložisko pro dobu životnosti zdroje (elektrárny).
Existující typy jaderných zdrojů – např. reaktory typu VVER1000, CANDU, případně EPR. Včetně nákladů na těžbu a úpravu surovin v případě, že máme k dispozici ložisko pro těžbu na dobu životnosti zdroje.
Existující typy OZE – vodní, větrné elektrárny, biomasa, v případě dobré znalosti přírodních podmínek – průtok, síla větru, apod.
Zdroje s dobře predikovatelnou cenou (kolísá v řádech desítek procent).
Zdroje u kterých existují prototypová zařízení, ze kterých se dají odhadnout náklady na sériovou výrobu. Jedná se například o rychlé množivé reaktory, různé druhy OZE, či fosilní zdroje se surovinami ze špatně prozkoumaných oblastí.
Zdroje se špatně predikovatelnou cenou (kolísá v řádech stovek procent).
Zdroje, které jsou z technického hlediska velmi pravděpodobně možné, ale jejich reálná účinnost a kapitálová náročnost je velmi špatně předpověditelná.
Jedná se především o termojadernou fúzi, tzv. „čisté uhelné technologie“, „levné FV články“, některé OZE, tzv. „vodíková ekonomika“, atd.
V debatách o tom, jaké zdroje v současnosti postavíme, máme v podstatě na výběr ze zdrojů prvního typu a částečně ze zdrojů druhého typu. Nemá tedy cenu bavit se o „fúzi“ či fotovoltaice jako možném zdroji, protože jejich cena je prozatím „ve hvězdách“. Zdroje třetího typu je však třeba podporovat ve formě základního výzkumu (úloha pro stát a velké firmy) – poté mohou přejít do kategorie druhé. Stejně tak z druhé kategorie přejdou do první aplikovaným výzkumem (úloha pro střední a větší firmy).
Závěr
V současné době neumíme předpovědět budoucnost – nevíme, zda dosáhneme 20x lepší účinnosti fotovoltaiky, zda ekonomicky zvládneme termojadernou fúzi, objevíme levné akumulátory či budeme ekonomicky těžit uran z mořské vody. Nebo také úplně něco jiného.
V současné době nejsou OZE sto nahradit fosilní zdroje a jadernou energii při zachování stejně vysokých nákladů což by vedlo ke snížení životní úrovně.
Také víme, že věda a výzkum dokáží zlepšit parametry pravděpodobně všech zdrojů. O kolik však nevíme.
Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že nejideálnějším současným řešením je výstavba zdrojů splňujících následující parametry:
Zisk těchto zdrojů by měl být využit k výzkumu a vývoji nových zdrojů energie. Jelikož neumíme přesně odhadnout, které zdroje budou v budoucnu nejperspektivnější je třeba diverzifikace výzkumu, tj. zkoumat všechny možné druhy zdrojů a žádný nevynechávat!
U výzkumu naštěstí platí jeho vzájemné prolínání se. Jednoduše řečeno, budeme-li vyvíjet počítač na hraní her, můžeme ho předělat za menších nákladů (než by byl výzkum od začátku) na počítač pro výzkum počasí. Čili turbíny pro uhelné elektrárny využijeme v jaderných nebo v elektrárnách na biomasu, atd.
Dále existují 2 extrémní scénáře:
Současné stavění OZE stojí kapitál, který potom bude chybět ve výzkumu a vývoji a může vést k bodu číslo 2.
Není lepší dát peníze do výzkumu OZE jinak než přes stavbu nerentabilních zdrojů? Jak, to nechám na čtenářích – zda prostřednictvím státu, dotací, povinné odvody firem na výzkum a vývoj, pilotní projekty, možností je řada…
Dle mého názoru nemá argument typu zdroj „obnovitelný“ či „neobnovitelný“ žádnou váhu. U zdrojů bychom měli hledět především na to, zda:
Bavme se tedy o výše uvedených bodech, debatujme o tom, jak dostat co nejvíce peněz do výzkumu a vývoje a které zdroje zkoumat, to jsou současné problémy! Neřešme tedy, čím budou lidé topit za 100 let – toto řešení ponechme následujícím generacím. Těmto generacím můžeme předat trochu uhlí či „atomu“, aby si rodina mohla v tuhé zimě vytopit jednu malou místnost ještě 20 let, anebo znalosti jak postavit výkonnou elektrárnu a vytopit místností víc a navždy… Co je lepší?