Myslím, že každý občan zaregistroval „plynovou rozmíšku“ mezi Ruskem a Ukrajinou, s důsledky i pro EU. O čem to vypovídá? Vypovídá to o energetické závislosti a o vydíratelnosti závislých. Evropa se stává manipulovatelnou pro ty, kdo mají v ruce zdroje energetických surovin. Ať je to plyn, nebo ropa a to se všemi ekonomickými a politickými důsledky. Jak z toho ven? Řešení nabízí jaderná energetika.
Myslím, že každý občan
zaregistroval „plynovou rozmíšku“ mezi Ruskem a
Ukrajinou, s důsledky i pro EU. O čem to vypovídá?
Vypovídá to o energetické závislosti a o vydíratelnosti
závislých. Evropa se stává manipulovatelnou pro ty,
kdo mají v ruce zdroje energetických surovin. Ať je to
plyn, nebo ropa a to se všemi ekonomickými a politickými
důsledky. Jak z toho ven? Řešení nabízí jaderná
energetika. Vždyť pro provoz jaderné elektrárny je
zapotřebí jen několik desítek tun (několik metrů
krychlových) jaderného paliva za rok a to je množství,
které se dá dopředu nakoupit a skladovat. Pro zajištění
paliva máme vždy dost času a lze si vybrat na trhu na
roky provozu dopředu palivo nejvhodnější jak
technicky, tak i ekonomicky. Rychlé „uzavření
kohoutků“ s uranem nepřipadá tedy v úvahu a je vždy
dost času na jednání ekonomická i na případná jednání
politiků.
Výše jsem se zmínil o jedné zásadní výhodě jaderných
elektráren, která nebyla dosud tolik v zorném poli veřejnosti.
Existuje však řada dalších výhod, pro které stojí
za to jít cestou využívání jaderné energie. Stručně
zmíním několik z nich:
• Jaderné elektrárny neprodukují skleníkové plyny
při výrobě elektřiny. Při jejich stavbě se vzhledem
k jejich výkonu vyprodukuje méně skleníkových plynů,
než při stavbě větrných elektráren srovnatelného výkonu.
• Jaderné elektrárny mohou být provozovány i za
meteorologicky katastrofických podmínek. Vzpomeňme například
povodně před pár lety, kdy do sítě Česka dodávaly
elektřinu pouze jaderné elektrárny Temelín a Dukovany.
Bez těchto zdrojů by dopad povodní byl daleko horší.
Mnozí pamětníci si vzpomenou na katastrofální pokles
teplot na Silvestra 1978, kdy byla z velkých zdrojů v
provozu v celém Československu pouze jaderná elektrárna
Jaslovské Bohunice.
• Cena energie vyrobené z jádra není v podstatě závislá
na ceně paliva. Její podstatnou složku tvoří investiční
náklad. Jinými slovy, JE produkují energii za velmi
stabilní cenu, předvídatelnou na roky dopředu. Již
dnes je cena energie z jádra nižší, než cena z dalších
zdrojů. V České republice je nejlacinější elektřina
z JE Dukovany.
• Zásoby jaderného paliva jsou téměř nevyčerpatelné.
Odpůrci tvrdí, že zásoby štěpného uranu 235 jsou
omezeny na cca 50 let. To je sice pravda, ale je to
relativní. Například při ceně ropy 90 dolarů za
barel je již ekonomicky výhodné získávat uran z mořské
vody. V tomto případě je zásoba U 235 téměř nevyčerpatelná.
To nemluvím o reaktorech používajících jiný štěpný
materiál, než je U 235. Lze použít U 238, thorium, U
233, plutonium případně další transurany vznikající
v dnešních reaktorech. Reaktory na tato paliva nejsou
fikcí, jsou to odzkoušené technologie. Na rozdíl od,
dle mého názoru, dosud snové technologie - jaderné
syntézy. Tato technologie má před sebou ještě
dlouhou cestu technického vývoje. Bude použitelná jen
pro velké energetické soustavy v základním zatížení
a bude zřejmě značně drahá. Neříkám, že nemá
smysl se touto technologií zabývat. Efektivnost vývoje
jaderné syntézy se určitě projeví i v nalezení a bočním
využití nových materiálů a technologií, jako jsou
například supravodivost, nové tepelně izolační
materiály ap.
• Existují jaderné technologie, které pracují za
velmi vysokých teplot s vysokou účinností. Vývoj je
na úrovní provozních zkoušek. Velmi pokročilý stav
je v Japonsku, Jihoafrické republice a i v Číně. Tyto
technologie dovolují stavět i malé spojovatelné
moduly, které jsou vhodné pro malé energetické
soustavy. Ideální pro rozvojový svět. Právo „třetího
světa“ na dostatek energie mu jistě nelze upřít. Je
jisté, že tato většina lidstva si o tuto energii v
brzké budoucnosti řekne. Je vůbec představitelné
zajistit energii těmto lidem klasickými, nebo
alternativními zdroji? Ekologické a ekonomické dopady
by byly zřejmě katastrofální.
• Velmi se nabízí spojení jaderné energetiky a tak
zvané vodíkové ekonomie. Představme si malý stát
bez vlastních energetických zdrojů. Musí být nutně
energeticky, ekonomicky a i politicky závislý na jiném
státě? Nemusí. Řešením by mohlo být použití
jaderných zdrojů přiměřené velikosti jako primárního
zdroje energie, který by se užil pro výrobu vodíku z
vody. Vodík by sloužil jako „konzerva“ energie,
která by nahradila plyn, ropu a uhlí v energetice,
elektroenergetice, dopravě, snad i v domácnostech.
Technologicky je tato představa dnešku daleko blíže,
než jaderná fůze. Geopolitické souvislosti této vize
jsou nasnadě. Jeví se mi, že zde by mohla jaderná
energetika hrát výraznou demokratizační a stabilizační
roli.
Odpůrci jaderné energetiky používají několik
argumentů proti jádru. Snad nejvíce používaný
argument je, že není dořešen problém jaderného
odpadu, zejména vyhořelého jaderného paliva. Odborník
ví, že tento problém fakticky neexistuje a je jakýmsi
klišé. Pro kompletní vysvětlení zde není dost místa.
Jen v krátkosti zmíním to, že veškeré problematické
dlouho žijící radionuklidy, které vznikají v jaderných
reaktorech lze v jistých technologiích, které jsou částečně
v provozu a částečně ve vývoji, převést na
radionuklidy stabilní, či krátkodobé a to i tím, že
se použijí jako palivo do reaktorů vyšších generací.
Dnes se běžně používá například plutonium v
palivu zvaném MOX v klasických tlakovodních reaktorech.
Stavbu reaktoru tzv. IV. generace, schopného spalovat
„vyhořelý odpad“ současných reaktorů nedávno
oznámil francouzský prezident Chirac. V reaktorech této
vyšší generace se po přepracování využije dnešní
vyhořelé palivo a stabilizuje se na formu, kterou bude
nutno skladovat ne 10 000 let ale jen cca 100 roků a ještě
se při tom získá energie. Jsou i další varianty řešení
problému.
Dalším argumentem odpůrců je hrozba jaderného výbuchu,
či zamoření životního prostředí radiací. Jaderný
průmysl se poučil ze svých omylů a chyb. Hybnou silou
pokroku bývá bohužel malér. Čtenář jistě vzpomene
Černobylské katastrofy, či havárie jedné jaderné
elektrárny v USA. Po těchto událostech vznikly
organizace jako je INPO a WANO, které zajišťují
dohled nad bezpečností JE ve světě a zprostředkovávají
provozovatelům JE výměnu informací a poznatků týkající
se zvyšován bezpečnosti. Státní jaderný dozor se
posílil, provozovatelé JE se otevřeli inspekcím OSN (MAAE).
Jaderný průmysl implementoval do své činnosti prvek
neustálého ověřování své úrovně bezpečnosti a učení-se.
Neexistuje na světě jiný průmysl, který by i přes
to, že si jeho společnosti na trhu konkurují, takto úzce
a otevřeně spolupracoval v otázkách bezpečnosti. Je
to ojedinělé, nevídané a mohlo by to být vzorem pro
jiná odvětví lidské činnosti, která jsou nyní
daleko nebezpečnější, než je jaderná energetika.
Troufám si tvrdit, že jaderný průmysl je nyní
nejbezpečnější lidskou aktivitou.
Jaký je nyní vývoj ve světě? Afrika – Jihoafrická
republika vyvíjí reaktory pro budoucí potřebu
kontinentu. Lze očekávat rozmach v následujících
desetiletích. Amerika – V USA se dlouho nestavěla žádná
JE. Hlavně z důvodů ekonomických. Po kalifornských
problémech s rozpadem elektrické sítě a z důvodu
rostoucí závislosti USA na dovozu energetických
surovin se vláda USA rozhodla pro podporu stavby nových
JE. Nedávno byla v USA udělena licence pro nový
reaktor generace III+ od firmy Westinghouse (AP 1000) pro
jeho použití v USA. Během příštích 2 let lze očekávat
zahájení stavby více nových JE v USA. Kanada oživuje
své „staré“ reaktory typu Candu. Asie – Japonsko
je na JE životně závislé a postupně staví nové
reaktory, jeden za cca 2 roky. Největší rozvoj
zaznamenáváme v Číně. Hladová ekonomika si žádá
ambiciózní rozvoj energetiky. Nové lokality, Tianwan a
Ling-ao jsou ve spouštění a ve stavbě. Plánuje se do
roku 2020 postavit cca 30 nových bloků, to je asi 15
Temelínů. Indie a Pákistán staví také nové jaderné
bloky. Nejsložitější situace je v Evropě. Jednoznačně
proti je Rakousko. Německo je oficiálně také proti,
ale neoficiálně váhá. Belgie ohlásila opuštění
jaderné energetiky. Další rozvoj a náhradu starých
bloků ohlásila Francie a Británie. Itálie a Polsko se
rozmýšlí. Jaký je postoj „ekologicky vzorových“
zemí, jako jsou Švýcarsko, Finsko či Švédsko ? Švýcaři
řekli v referendu ANO pokračování využívání
jaderných elektráren. Finové zahájili stavbu nového
bloku EPR o výkonu 1600 MW s termínem dokončení 2009.
Je to blok Francouzsko-Německého konsorcia AREVA. Švédové
mají problém se svým dřívějším vládním
rozhodnutím o postupném odstavování JE. Veřejnost je
proti tomuto odstavování. Slovenko uvažuje o dostavbě
JE Mochovce, Maďaři rozhodli o prodloužení provozu JE
Pakš. Bulhaři budou stavět novou JE v Belene, Ukrajina
a Rusko pokračují v dostavbě dříve zamýšlených
bloků ve stávajících lokalitách. A jak je to v České
Republice? Státní energetická koncepce uvažuje o
stavbě 2 menších bloků okolo let 2015 – 2020. Dle mého
názoru to budou 2 bloky, ale standardní velikosti okolo
1000 MW.
Na závěr se chci omluvit za některá silná zjednodušení,
která jsem musel pro názornost a krátkost článku použít.
Článkem jsem chtěl vnímavé čtenáře inspirovat k
hledání správných odpovědí na některé otázky a dát
některé věci do širších souvislostí.
Václav Hanus
Zdroj:
Česká nukleární společnost