„Demokratické“ versus „nedemokratické“ energetické zdroje

Při četných diskusích o problematice ekologie a energetiky, zvláště výroby elektrické energie, poměrně často narážím na vyjádření typu: „...velké energetické zdroje jsou nedemokratické..“ či „..velké centrální zdroje potlačují demokracii naproti tomu mnoho malých zdrojů je mnohem demokratičtější...“.

Snažil jsem se (a stále se snažím) dopátrat, z čeho plyne tento závěr autora (autorů), neboť se obávám, že pokud tito opravdu vědí, co vlastně říkají, mají velmi zvláštní představy o demokracii a vůbec o přírodě a fungování přírodních zákonů. Na můj pochopitelný dotaz, proč si autor myslí to co právě pronesl či napsal, dostávám (pokud vůbec nějaké) poměrně nejasně formulované odpovědi s následujícími argumenty (řazeno podle četnosti):

1) „...velký zdroj je zranitelnější než mnoho malých, jeho vyřazení způsobí značné škody...“

2) „...k hlídání (ostraze) velkých centrálních zdrojů je třeba nedemokratických způsobů a struktur – např. armáda...“

3) „...ten kdo řídí tyto velké centrální zdroje, má do jisté míry v rukou celou společnost...“

4) „...velké centrální zdroje umožňují monopolistické praktiky...“

5) „...malé lokální zdroje mohou být více pod kontrolou občanů...“

6) „...velké (zvláště jaderné) zdroje umožňují nedemokratickým režimům vyrobit velmi nebezpečnou jadernou bombu...“

Stranou nechávám argumenty, které staví na pouhé podobnosti slovních spojení „velké centrální“ a „centralismus“ či argumenty na podporu „malých zdrojů“ netýkající se oné „demokratičnosti“. (Těm se pokusím věnovat zvláštní článek.) Dále prosím o jistou shovívavost pro terminologické nepřesnosti, plynoucí z nezbytnosti zjednodušení a zkratky. Například nebudu exaktně definovat ony „malé“ a „velké“ zdroje neboť to bývá velmi intuitivně chápáno jako blok Temelína (velký zdroj) versus lokální výtopna (a doplňme elektrárna) pro obec či město (malý zdroj) - o široké škále „mezi“ raději nemluvě. Snad to nebude příliš zavádějící.

Nejdříve k argumentům 4) a 6). Monopol může nastolit velmi škodlivé prostředí a je nutné se nikoli proti němu, ale proti jeho možnému zneužití bránit – z tohoto důvodu zřizuje stát orgány jako Antimonopolní úřad či Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, které toto mají za úkol. Cíleně likvidovat jakýkoliv „velký“ podnik jenom proto že je „velký“ by byl právě onen ústup od demokracie k totalitě. Dále chování nedemokratických režimů (bod 6) těžko ovlivníme tím, že přestaneme stavět u nás jaderné elektrárny, neboť proces jaderného štěpení tímto ze světa nezmizí a může být zneužit stejně jako chemické či biologické zbraně. Kupodivu jsem v této souvislosti nikdy nezaznamenal požadavek na zastavení vývoje léků, aby si nedemokratické režimy nevyrobily biologické zbraně.

K ostatním bodům musím nejdříve vyjasnit základní věc. Energetické zdroje nejsou samoúčelné, jsou určitou částí systému, který nás zásobuje elektrickou energií. Tento systém byl vybudován jako jednotný s určitými přesně definovanými parametry a právě z této definice plyne mnoho dalších souvislostí. Kupříkladu zcela základní fyzikální vlastnosti elektrického obvodu stanoví požadavek na trvalou vyrovnanost okamžitého odběru a výroby. Tedy tento fyzikální zákon, nikoli „malé“ či „velké“ zdroje určují principielní nedemokratičnost systému výroby, rozvodu a spotřeby elektrické energie – jak už to u přírodních zákonů bývá. Možná v nepochopení či neznalosti platnosti těchto přírodních zákonů lze hledat přesvědčení, že lze „demokraticky hlasovat“ o okamžitém výkonu toho kterého zdroje, bez ohledu na okamžitou spotřebu. Bohužel takováto přesvědčení jsou hlubokým omylem, tak jako by bylo omylem hlasovat, kterým směrem bude volným pádem padat kámen. (Resp. hlasovat je možné, ovšem realita by nás mohla „zaskočit“.) Pochopitelně můžeme demokraticky odhlasovat změnu parametrů elektro-energetické soustavy – např. DC od 10 do 800V (podle okamžité dodávky zdrojů) či mnoho lokálních (podle možností propojených či nepropojených) soustav – pak by se dalo hovořit o „..lepší lokální kontrole zdrojů..“ jak si to autoři výše uvedených výroků nejspíše představují. Podle odpovědí na mé upřesňující otázky však nikdo z nich o změně rozvodné soustavy neuvažuje, tudíž musí platit naprosto nedemokratické řízení stávající soustavy centrálním dispečinkem bez ohledu na „malé“ či „velké“ zdroje – přesněji soustava s mnoha „malými zdroji“ musí být řízena ještě mnohem direktivněji z důvodu udržení stability.

Z výše uvedeného snad jasně plyne nereálnost „lokální kontroly“ zdroje zapojeného do centrální sítě (bod 5) a snad se vyjasňuje bod 3 s tím, že celou energetiku má „v rukou“ centrální dispečink energetické soustavy – sem je tedy třeba napřít síly v boji za „demokratizaci“. Body 1 a 2 nás zavádějí spíše do oblasti bezpečnosti nicméně i zde by mohl předchozí výklad objasnit dvojí. Jednak mnohem fatálnější než likvidace jakéhokoliv zdroje by bylo zničení centrálního dispečinku a tudíž k jeho ochraně musí být užity ony „nedemokratické struktury“ (osobně se sice domnívám, že ochrana takovýchto strategických prvků je právě jedním z důvodů, proč si vůbec financujeme stát ale tento svůj názor nemíním nikomu vnucovat). V každém případě nutnost ochrany nesouvisí s „malými“ či „velkými“ zdroji, ale se samotnou existencí jednotné, centrálně řízené elektrické sítě. Za druhé by mohlo být zřejmé, že výpadek (zničení) dílčí uzlové rozvodny je naprosto totožný s výpadkem „velkého zdroje“, neboť se od sítě odpojí současně mnoho „malých zdrojů“, tudíž koncepce „mnoha malých zdrojů“ nemůže přinést žádnou bezpečnostní výhodu – kromě dosti pochybné „výhody“ složitější a více zranitelné rozvodné soustavy. Nevím, zda právě toto mají „bojovníci za demokratizaci fyzikálních principů“ a za vyšší spolehlivost právě na mysli. K tomuto snad ještě poznámku. Odhaduji, že výše zmínění „bojovníci“ vůbec netuší, že ony „malé zdroje“, tak jak jsou nyní koncipovány, stavěny a zákonem podporovány, vůbec nedokáží pracovat samostatně (v ostrovním režimu) a jsou bezezbytku závislé právě na funkci oněch zdrojů „velkých“, které jim poskytují potřebnou podporu (odborně systémové služby). Už z tohoto by mělo být zřejmé, že žádnou „demokratizaci“ ani vyšší spolehlivost tyto zdroje přinést nemohou, spíše naopak.

Co asi říci závěrem, byť tento závěr nemusí být definitivní (třeba mne ještě někdo přesvědčí doposud pečlivě tajenými argumenty o něčem jiném – skutečné argumenty totiž velmi vítám, ačkoli jich bývá poskrovnu). Domnívám se, že k výše uvedeným výrokům vede autory ponejvíce přesvědčení a to přesvědčení sice poctivé a upřímné, bohužel zapříčiněné zkreslenými či neúplnými informacemi a současně neznalostí poměrně základních fyzikálních jevů. A doufám, že i oni budou otevřeni přijímání úplných a nezkreslených informací díky nimž si mohou tyto své názory korigovat do většího souladu s realitou. Realita se totiž nepřizpůsobí jejímu chybnému chápání.