Výňatek nejdůležitějších informací z materiálu „Černobylského fóra“ k následkům havárie jaderné elektrárny v Černobylu.
Dědictví Černobylu: Zdravotní, environmentální
a socioekonomické dopady
Exploze, která roztrhla nádobu černobylského
reaktoru, a následný požár, který začal 26.dubna
1986 a trval 10 dnů, měly za následek významný únik
radioaktivních materiálů do životního prostředí.
Oblak z hořícího reaktoru rozšířil nad velkou částí
Evropy množství radioaktivních materiálů, zejména
radionuklidy jódu a cesia. Radioaktivní jód 131, který
nejvíce zasahuje štítnou žlázu, má krátký poločas
rozpadu (8 dnů) a z větší části se rozpadl během několika
týdnů po havárii. Radioaktivní cesium 137, které přispívá
jak k vnějším tak vnitřním dávkám, má mnohem delší
poločas rozpadu (30 let) a v mnoha částech Evropy je
stále měřitelný v půdě a některých potravinách.
Nejvíce kontaminovány byly rozsáhlé oblasti (někdejšího)
Sovětského svazu – území Běloruska, Ruské
federace a Ukrajiny. Celkem bylo v Evropě kontaminováno
více než 200 000 čtverečních kilometrů
radionuklidem cesia 137Cs nad úroveň 37 EBq m-2 (1 EBq
= 1018 Bq /Becquerel/). Více než 70 % z této plochy se
nachází ve třech zmiňovaných zemích.
Počet postižených
Původně bylo v letech 1986 – 1987 do likvidace následků
havárie zapojeno odhadem 200 000 havarijních pracovníků
z armády a dobrovolníků, zaměstnanců elektrárny, místní
policie a hasičů. Později počet registrovaných „likvidačních“
pracovníků stoupl na 600 000, ale pouze malý zlomek těchto
lidí byl vystaven nebezpečným úrovním radiace. Největší
dávky dostaly havarijní týmy a personál elektrárny
– celkem asi 1 000 lidí – a to během prvního dne
po havárii.
Dávky radiace
S výjimkou personálu obsluhy bloku na elektrárně a
havarijních pracovníků, kteří byli v blízkosti zničeného
reaktoru při havárii a krátce po ní, byly radiační
dávky většiny pracovníků provádějících nápravné
operace a lidí žijících v kontaminovaných oblastech
relativně nízké a srovnatelné s radiačními úrovněmi
pozadí.
Část personálu obsluhy bloku a havarijních pracovníků
byla v den havárie zasažena vysokými dávkami externího
gama záření, které se odhadem pohybovaly od 2 do 20
Gy (grey), následkem čehož 28 z nich zemřelo během
prvních čtyř měsíců v důsledku ozáření a tepelných
popálenin.
Dávky u pracovníků provádějících nápravné
operace během čtyř let po havárii se pohybovaly kolem
500 mSv /Sv = sievert/ s průměrem kolem 100 mSv. Dávky,
jimiž byly ozářeny osoby evakuované z okolí
havarovaného reaktoru, se odhadují v průměru na 17
mSv (Ukrajina), respektive 31 mSv (Bělousko). Pro širokou
populaci žijící v oblastech, které byly zasaženy
dopady havárie, se průměrná efektivní dávka
akumulovaná za období 1986 – 2005 odhaduje na 10 –
20 mSv.
UNSCEAR (United Nation Scientific Committee on the
Effects of Atomic Radiation) uvádí jako průměrné roční
přírodní pozadí radioaktivity dávku 2,4 mSv. Pro
celoživotní radiační dávku záření, způsobenou přírodním
pozadím, uvádí hodnoty kolem 100 – 700 mSv./ Průměrné
dávky u obyvatel teritorií kontaminovaných radioaktivním
spadem z Černobylu jsou celkově nižší, než dávky u
lidí, kteří žijí v oblastech s vysokým pozadím přirozené
radiace v Indii, Íránu, Brazílii a Číně.
Počet obětí
Celkový počet lidí, kteří mohli nebo mohou v
budoucnu zemřít v důsledku ozáření způsobeného
havárií se odhaduje na 4000.
Tento celkový počet zahrnuje 50 havarijních pracovníků,
kteří zemřeli na syndrom akutního ozáření (ARS) v
roce 1986 a z jiných příčin v pozdějších letech, 9
dětí, které zemřely na rakovinu štítné žlázy, a
dále odhadem asi 3 940 lidí, kteří by mohli (i v
budoucnu) zemřít na rakovinu způsobenou ozářením.
Toto poslední číslo se vztahuje k 200 tisícům
pracovníků podílejících se na likvidaci následků
havárie a nápravných operacích z let 1986 –1987,
116 tisícům evakuovaných lidí a 270 tisícům
obyvatel nejvíce kontaminovaných oblastí. Studie
provedené od roku 1986 zatím neodhalily žádný nárůst
úmrtnosti vyvolaný ozářením u široké veřejnosti,
zejména způsobený leukémií a nádorovými onemocněními
(jinými než rakovina štítné žlázy u dětí) nebo
nerakovinným onemocněním nad spontánní úroveň. V
současnosti se eviduje celkem 9 (údaj za Bělorusko,
Ukrajinu a Rusko) doložených úmrtí na rakovinu štítné
žlázy u dětí a adolescentů.
Rakovina štítné žlázy: vyskytla se výhradně u dětí;
v letech 1992 – 2000 bylo v Bělorusku, Rusku a na
Ukrajině diagnostikováno asi 4000 případů rakoviny
štítné žlázy u těch, kteří v době havárie byli
děti či adolescenti (0-18 let). U 1152 případů
rakoviny štítné žlázy diagnostikovaných mezi dětmi
v Bělorusku, které byly ošetřeny v letech 1986 –
2002, byl podíl těch, které přežily, 98,8 %.
Leukémie: neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o
tom, že by výskyt leukémie byl vyšší u dětské
nebo dospělé populace vystavené ozáření v Rusku a
na Ukrajině.
Vliv havárie v Černobylu na dědičnost a
reprodukční schopnost
Vzhledem k relativně nízkým dávkám, kterým byli
vystaveni obyvatelé oblastí postižených černobylskou
havárií, neexistuje žádný důkaz ani pravděpodobnost
pozorování snížené plodnosti u mužů i žen v široké
veřejnosti jako přímý důsledek ozáření. Je také
nepravděpodobné, aby tyto dávky měly vliv na počet
mrtvě narozených dětí, nepříznivý konec těhotenství,
porodní komplikace nebo celkový zdravotní stav dětí.
Porodnost v kontaminovaných oblastech může být nižší
kvůli obavě mít děti a tuto otázku navíc činí
nejistou vysoký počet interrupcí.
Pokud jde o vrozené malformace, od roku 1986 je hlášen
mírný, ale stálý nárůst jak v kontaminovaných, tak
nekontaminovaných oblastech Běloruska. Nezdá se však,
že by to souviselo s radiací – pravděpodobně jde
pouze o důsledek lepší registrace těchto případů -do
roku 1986 byla registrace vrozených vad v SSSR na velmi
nízké úrovni (tzn. že tyto vady nebyly registrovány).
Psychické dopady
U populace vystavené radiaci z Černobylu byly hlášeny
příznaky stresu, deprese, úzkosti (včetně post-traumatických
stresových symptomů) a medicínsky nevysvětlených
fyzických symptomů. Ve třech studiích se zjistilo, že
u obyvatel, kteří byli vystaveni ozáření, byla
hladina úzkosti dvakrát vyšší než u kontrolních
skupin. Psychické a sociální problémy jsou přičítány
tomu, že lidí v zasažené populaci, byli oficiálně
označeni nálepkou „oběti Černobylu“ a na základě
toho přijali roli invalidů.
Dopady na stav ovzduší
Pokud jde o stav ovzduší, v současnosti se ve většině
míst, které byly zasaženy radioaktivní kontaminací
po černobylské havárii, vrátila míra kontaminace
ovzduší na úroveň pozadí před havárií.
Kontaminace ovzduší však zůstává zvýšena nad půdou
v zahradách, zelinářských zahradách a parcích v některých
místech v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině.
Dopady v zemědělství
V oblasti zemědělství i nadále nejvýznamněji přispívají
k interním dávkám u lidí cesium 137Cs v mléce a mase
a v menším měřítku i 137Cs v rostlinné potravě a
zemědělských plodinách. Jelikož koncentrace aktivity
137Cs jak v zelenině tak píci pro zvířata se v
posledním desetiletí snižuje velmi pomalu, bude 137Cs
i v příštích desetiletích nejvíce přispívat k
interním dávkám. Význam jiných radionuklidů s dlouhým
poločasem rozpadu jako 90Sr, izotopy plutonia a americia
241Am je z hlediska dávek u lidí zanedbatelný.
Koncentrace 137Cs v zemědělských potravinářských
produktech vyráběných v oblastech postižených spadem
z Černobylu jsou v současnosti již celkově pod akční
národní a mezinárodní úrovní. V některých omezených
oblastech s vysokou kontaminací nebo s chudou půdou se
však v mléce stále mohou nacházet koncentrace 137Cs,
které převyšují národní akční úroveň 100 Bq na
kilogram.
Dopady na lesy
Z hlediska kontaminace lesů hrají nejvýznamnější
roli vysoké koncentrace 137Cs, které byly zjištěny v
houbách, bobulích a zvěřině – tyto vysoké hladiny
přetrvávají již dvě desetiletí. Konzumace lesních
plodin zasažených cesiem 137Cs i nadále přispívá v
některých oblastech Běloruska a Ruska k interním dávkám
ozáření. Předpokládá se, že tento stav potrvá několik
desetiletí. Relativní význam lesů z hlediska vlivu na
ozáření obyvatel tak v průběhu doby vzrostl.
Dopady na vodní systémy
Pokud jde o kontaminaci vod, radioaktivita z Černobylu
zasáhla povrchové vodní systémy v oblastech blízko
elektrárny, ale i v mnoha jiných částech Evropy.
Vzhledem k obecně menšímu spadu a nižší
bioakumulaci nebyly hladiny 90Sr v rybách významné pro
dávky u lidí, a to zejména proto, že 90Sr se hromadí
spíše v kostech než v poživatelné svalovině.
V současné době jsou již hladiny 137Cs a 90Sr ve vodě
a rybách v řekách, otevřených jezerech a nádržích
nízké. V některých „uzavřených“ jezerech bez
vytékajících toků v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině
však zůstanou ryby i voda kontaminovány radioizotopem
137Cs ještě v následujících desetiletích.
Zdroj: Informační servis ČNS