Dědictví „Černobylu“

Výňatek nejdůležitějších informací z materiálu „Černobylského fóra“ k následkům havárie jaderné elektrárny v Černobylu.

Dědictví Černobylu: Zdravotní, environmentální a socioekonomické dopady

Exploze, která roztrhla nádobu černobylského reaktoru, a následný požár, který začal 26.dubna 1986 a trval 10 dnů, měly za následek významný únik radioaktivních materiálů do životního prostředí. Oblak z hořícího reaktoru rozšířil nad velkou částí Evropy množství radioaktivních materiálů, zejména radionuklidy jódu a cesia. Radioaktivní jód 131, který nejvíce zasahuje štítnou žlázu, má krátký poločas rozpadu (8 dnů) a z větší části se rozpadl během několika týdnů po havárii. Radioaktivní cesium 137, které přispívá jak k vnějším tak vnitřním dávkám, má mnohem delší poločas rozpadu (30 let) a v mnoha částech Evropy je stále měřitelný v půdě a některých potravinách.
Nejvíce kontaminovány byly rozsáhlé oblasti (někdejšího) Sovětského svazu – území Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny. Celkem bylo v Evropě kontaminováno více než 200 000 čtverečních kilometrů radionuklidem cesia 137Cs nad úroveň 37 EBq m-2 (1 EBq = 1018 Bq /Becquerel/). Více než 70 % z této plochy se nachází ve třech zmiňovaných zemích.

Počet postižených

Původně bylo v letech 1986 – 1987 do likvidace následků havárie zapojeno odhadem 200 000 havarijních pracovníků z armády a dobrovolníků, zaměstnanců elektrárny, místní policie a hasičů. Později počet registrovaných „likvidačních“ pracovníků stoupl na 600 000, ale pouze malý zlomek těchto lidí byl vystaven nebezpečným úrovním radiace. Největší dávky dostaly havarijní týmy a personál elektrárny – celkem asi 1 000 lidí – a to během prvního dne po havárii.

Dávky radiace

S výjimkou personálu obsluhy bloku na elektrárně a havarijních pracovníků, kteří byli v blízkosti zničeného reaktoru při havárii a krátce po ní, byly radiační dávky většiny pracovníků provádějících nápravné operace a lidí žijících v kontaminovaných oblastech relativně nízké a srovnatelné s radiačními úrovněmi pozadí.
Část personálu obsluhy bloku a havarijních pracovníků byla v den havárie zasažena vysokými dávkami externího gama záření, které se odhadem pohybovaly od 2 do 20 Gy (grey), následkem čehož 28 z nich zemřelo během prvních čtyř měsíců v důsledku ozáření a tepelných popálenin.
Dávky u pracovníků provádějících nápravné operace během čtyř let po havárii se pohybovaly kolem 500 mSv /Sv = sievert/ s průměrem kolem 100 mSv. Dávky, jimiž byly ozářeny osoby evakuované z okolí havarovaného reaktoru, se odhadují v průměru na 17 mSv (Ukrajina), respektive 31 mSv (Bělousko). Pro širokou populaci žijící v oblastech, které byly zasaženy dopady havárie, se průměrná efektivní dávka akumulovaná za období 1986 – 2005 odhaduje na 10 – 20 mSv.
UNSCEAR (United Nation Scientific Committee on the Effects of Atomic Radiation) uvádí jako průměrné roční přírodní pozadí radioaktivity dávku 2,4 mSv. Pro celoživotní radiační dávku záření, způsobenou přírodním pozadím, uvádí hodnoty kolem 100 – 700 mSv./ Průměrné dávky u obyvatel teritorií kontaminovaných radioaktivním spadem z Černobylu jsou celkově nižší, než dávky u lidí, kteří žijí v oblastech s vysokým pozadím přirozené radiace v Indii, Íránu, Brazílii a Číně.

Počet obětí

Celkový počet lidí, kteří mohli nebo mohou v budoucnu zemřít v důsledku ozáření způsobeného havárií se odhaduje na 4000.
Tento celkový počet zahrnuje 50 havarijních pracovníků, kteří zemřeli na syndrom akutního ozáření (ARS) v roce 1986 a z jiných příčin v pozdějších letech, 9 dětí, které zemřely na rakovinu štítné žlázy, a dále odhadem asi 3 940 lidí, kteří by mohli (i v budoucnu) zemřít na rakovinu způsobenou ozářením. Toto poslední číslo se vztahuje k 200 tisícům pracovníků podílejících se na likvidaci následků havárie a nápravných operacích z let 1986 –1987, 116 tisícům evakuovaných lidí a 270 tisícům obyvatel nejvíce kontaminovaných oblastí. Studie provedené od roku 1986 zatím neodhalily žádný nárůst úmrtnosti vyvolaný ozářením u široké veřejnosti, zejména způsobený leukémií a nádorovými onemocněními (jinými než rakovina štítné žlázy u dětí) nebo nerakovinným onemocněním nad spontánní úroveň. V současnosti se eviduje celkem 9 (údaj za Bělorusko, Ukrajinu a Rusko) doložených úmrtí na rakovinu štítné žlázy u dětí a adolescentů.

Rakovina štítné žlázy: vyskytla se výhradně u dětí; v letech 1992 – 2000 bylo v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině diagnostikováno asi 4000 případů rakoviny štítné žlázy u těch, kteří v době havárie byli děti či adolescenti (0-18 let). U 1152 případů rakoviny štítné žlázy diagnostikovaných mezi dětmi v Bělorusku, které byly ošetřeny v letech 1986 – 2002, byl podíl těch, které přežily, 98,8 %.

Leukémie: neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o tom, že by výskyt leukémie byl vyšší u dětské nebo dospělé populace vystavené ozáření v Rusku a na Ukrajině.

Vliv havárie v Černobylu na dědičnost a reprodukční schopnost

Vzhledem k relativně nízkým dávkám, kterým byli vystaveni obyvatelé oblastí postižených černobylskou havárií, neexistuje žádný důkaz ani pravděpodobnost pozorování snížené plodnosti u mužů i žen v široké veřejnosti jako přímý důsledek ozáření. Je také nepravděpodobné, aby tyto dávky měly vliv na počet mrtvě narozených dětí, nepříznivý konec těhotenství, porodní komplikace nebo celkový zdravotní stav dětí. Porodnost v kontaminovaných oblastech může být nižší kvůli obavě mít děti a tuto otázku navíc činí nejistou vysoký počet interrupcí.
Pokud jde o vrozené malformace, od roku 1986 je hlášen mírný, ale stálý nárůst jak v kontaminovaných, tak nekontaminovaných oblastech Běloruska. Nezdá se však, že by to souviselo s radiací – pravděpodobně jde pouze o důsledek lepší registrace těchto případů -do roku 1986 byla registrace vrozených vad v SSSR na velmi nízké úrovni (tzn. že tyto vady nebyly registrovány).

Psychické dopady

U populace vystavené radiaci z Černobylu byly hlášeny příznaky stresu, deprese, úzkosti (včetně post-traumatických stresových symptomů) a medicínsky nevysvětlených fyzických symptomů. Ve třech studiích se zjistilo, že u obyvatel, kteří byli vystaveni ozáření, byla hladina úzkosti dvakrát vyšší než u kontrolních skupin. Psychické a sociální problémy jsou přičítány tomu, že lidí v zasažené populaci, byli oficiálně označeni nálepkou „oběti Černobylu“ a na základě toho přijali roli invalidů.

Dopady na stav ovzduší

Pokud jde o stav ovzduší, v současnosti se ve většině míst, které byly zasaženy radioaktivní kontaminací po černobylské havárii, vrátila míra kontaminace ovzduší na úroveň pozadí před havárií. Kontaminace ovzduší však zůstává zvýšena nad půdou v zahradách, zelinářských zahradách a parcích v některých místech v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině.

Dopady v zemědělství

V oblasti zemědělství i nadále nejvýznamněji přispívají k interním dávkám u lidí cesium 137Cs v mléce a mase a v menším měřítku i 137Cs v rostlinné potravě a zemědělských plodinách. Jelikož koncentrace aktivity 137Cs jak v zelenině tak píci pro zvířata se v posledním desetiletí snižuje velmi pomalu, bude 137Cs i v příštích desetiletích nejvíce přispívat k interním dávkám. Význam jiných radionuklidů s dlouhým poločasem rozpadu jako 90Sr, izotopy plutonia a americia 241Am je z hlediska dávek u lidí zanedbatelný.
Koncentrace 137Cs v zemědělských potravinářských produktech vyráběných v oblastech postižených spadem z Černobylu jsou v současnosti již celkově pod akční národní a mezinárodní úrovní. V některých omezených oblastech s vysokou kontaminací nebo s chudou půdou se však v mléce stále mohou nacházet koncentrace 137Cs, které převyšují národní akční úroveň 100 Bq na kilogram.

Dopady na lesy

Z hlediska kontaminace lesů hrají nejvýznamnější roli vysoké koncentrace 137Cs, které byly zjištěny v houbách, bobulích a zvěřině – tyto vysoké hladiny přetrvávají již dvě desetiletí. Konzumace lesních plodin zasažených cesiem 137Cs i nadále přispívá v některých oblastech Běloruska a Ruska k interním dávkám ozáření. Předpokládá se, že tento stav potrvá několik desetiletí. Relativní význam lesů z hlediska vlivu na ozáření obyvatel tak v průběhu doby vzrostl.

Dopady na vodní systémy

Pokud jde o kontaminaci vod, radioaktivita z Černobylu zasáhla povrchové vodní systémy v oblastech blízko elektrárny, ale i v mnoha jiných částech Evropy. Vzhledem k obecně menšímu spadu a nižší bioakumulaci nebyly hladiny 90Sr v rybách významné pro dávky u lidí, a to zejména proto, že 90Sr se hromadí spíše v kostech než v poživatelné svalovině.
V současné době jsou již hladiny 137Cs a 90Sr ve vodě a rybách v řekách, otevřených jezerech a nádržích nízké. V některých „uzavřených“ jezerech bez vytékajících toků v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině však zůstanou ryby i voda kontaminovány radioizotopem 137Cs ještě v následujících desetiletích.

Zdroj: Informační servis ČNS