|
Nebojme se úložiště radioaktivního odpadu!Vydáno dne 08. 03. 2006 (5885 přečtení)Potřeba úložiště je zejména důsledkem rozvinuté jaderné energetiky (naše dvě elektrárny Dukovany a Temelín jsou s to krýt kolem 40% potřeby elektřiny v ČR, což v našich meteorologických podmínkách neumí žádný jiný zdroj kromě uhlovodíků). Nejsme ovšem jediní na světě, ve vyspělých zemích dosluhují elektrárny z prvního období rozvoje jaderné energetiky v šedesátých letech a již jsou na stole plány pro jejich rekonstrukci, respektive náhradu novými jadernými zdroji. Vláda a Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) rozhodly o detailnějším průzkumu několika lokalit pro případné vybudování trvalého úložiště vysoce radioaktivního odpadu. Tato informace pobouřila obyvatele dotčených lokalit - obcí Lubenec (Ústecký kraj), Budišov a Rohozná (oboje Vysočina), Pačejov (Plzeňský kraj), Lodhéřov a Vlksice (oboje Jihočeský kraj) a dalších. Zazněly argumenty, že stavba a provoz úložiště poškodí přírodu, zdraví, cestovní ruch, zemědělství atd. Nelze se těmto hlasům divit a musíme je chápat, protože mnoho lidí a priori odmítá vše, co jen zavání slovem radioaktivita. Základy jaderné fyziky jsou přitom učivem základní školy, celá česká kotlina stojí na uranu a s radioaktivitou žijeme již miliony let - vděčíme jí totiž za vznik života na Zemi a tedy i za to, že my sami zde jsme. Při vyslovení názvu radioaktivní odpad nebo použití zkratky RAO tedy rozhodně není namístě panika, stačí jen rozumná míra opatrnosti a zejména je potřebná zvídavost: čím více toho člověk ví, tím lépe (nejhorší smrt je z vyděšení :-)) V textu se budu snažit o maximální zjednodušení, abych problém RAO přiblížil laikům. Proto tento článek není ani nemůže být komplexní vědecko-technicko-bezpečnostní zprávou, spíš jen zasvěcením pro dosud neznalé. Pokud někdo touží po vyčerpávajících a exaktních informacích, doporučuji navštívit například www.surao.cz nebo sekci odpadového hospodářství na www.cez.cz a www.ihned.cz. Proč potřebujeme úložiště jaderného odpadu? Potřeba úložiště je zejména důsledkem rozvinuté jaderné energetiky (naše dvě elektrárny Dukovany a Temelín jsou s to krýt kolem 40% potřeby elektřiny v ČR, což v našich meteorologických podmínkách neumí žádný jiný zdroj kromě uhlovodíků). Nejsme ovšem jediní na světě, ve vyspělých zemích dosluhují elektrárny z prvního období rozvoje jaderné energetiky v šedesátých letech a již jsou na stole plány pro jejich rekonstrukci, respektive náhradu novými jadernými zdroji. Rušení starých elektráren je zdrojem především nízko- a středně aktivních odpadů v podobě reaktorových nádob a jiných součástí primárního okruhu elektráren. Tyto materiály se neúčastnily jaderné reakce, byly jí však ovlivněny a ozářeny. Svou radioaktivitu budou ztrácet několik desítek až stovek let a na tuto dobu se ukládají do podpovrchových úložišť RAO, které fungují již desítky let bez většího zájmu médií. Kdo například něco ví o anglickém Driggu nebo francouzském Centre de la Mance, případně českých úložištích Richard (Litoměřice), Bratrství (Jáchymov) nebo o již naplněném a uzavřeném úložišti Hostím (Beroun)? Pro další elektrárenské RAO je vybudováno úložiště v Dukovanech, jehož objem 55 tisíc kubíků je schopen pojmout veškeré nízko-, a středně radioaktivní odpady z obou elektráren včetně odpadů z likvidace elektráren po skončení jejich životnosti - nyní je v tomto úložišti asi 2100 m3 RAO. Pokrokové technologie umí značně snížit objem odpadů ať už tím, že jejich vzniku zamezí, nebo tím, že podstatně zredukují objem již vzniklých odpadů. Například objem kapalných RAO se dnes daří snižovat na 40% a pevných dokonce na 17-18% původního objemu. Nedávno uzavřená německá jaderná elektrárna Stade má být "zrecyklována" z 98%, pouze 2% hmot se mají klasifikovat jako odpad k uložení. Vyhořelé jaderné palivo (označované také jako vysoce radioaktivní odpad - VAO) je zdrojem radioaktivity samo o sobě. Právě VAO se bude ukládat v hlubinném úložišti radioaktivního odpadu, o kterém je nyní řeč. Jeho množství není malé, v poměru s jinými energetickými, průmyslovými i komunálními odpady je však směšně nízké: obyvatelé Evropské unie za rok vyprodukují 2 miliardy tun odpadu všeho druhu a různých stupňů nebezpečnosti. Radioaktivního odpadu však vznikne ročně jen 50.000 m3, z toho VAO jen asi 500 m3 (tedy kvádr 10x10x5m za celou EU ročně!). Přepočtením na počet obyvatel a průměrnou délku života se dostaneme k číslu asi 1,2 litru VAO za jednoho člověka na celý život. To není moc, že? Zvlášť když popela z uhelných elektráren či obyčejných odpadků bychom při stejném výpočtu měli doma desítky tun. Ochrana před radioaktivitou Nebezpečnost radioaktivního záření závisí jednak na typu (zdroji) záření (od nejméně nebezpečných paprsků alfa až po tvrdé neutronové záření), jednak na intenzitě (síle) zdroje záření. Z toho vycházejí i různé způsoby ochran před radioaktivitou - časem, vzdáleností, stíněním a jejich kombinace. Vysvětlím je zde velmi zjednodušeně, vědci se snad nebudou zlobit, že trivializuji. Ochrana časem znamená, že se ke zdroji záření přiblížíme až poté, co jeho aktivita klesne pod nebezpečnou úroveň (což lze snadno spočítat, například izotop jódu je neškodný po osmi dnech). Ochrana vzdáleností vychází z faktu, že v určité vzdálenosti od zdroje je jeho aktivita nižší, než úroveň přírodního záření - a logicky neškodící. Ochrana stíněním se používá pro krátkou vzdálenost od silného zdroje, a to v závislosti na typu záření: záření typu alfa odstíní list papíru, na paprsky gama a neutrony už potřebujeme olověnou fólii nebo - podívejme! - několik metrů zeminy, skály či betonu. A všechny tyto tři typy ochrany (jejichž účinky se v tomto případě nesčítají, ale násobí) jsou kombinovány právě v projektu podzemního úložiště. Před rokem 1989 se také uvažovalo o vyvážení RAO do Sovětského svazu. Z inženýrského hlediska to bylo docela vhodné řešení - v široširých, liduprázdných, věčně zmrzlých územích sibiřské tajgy by nebyl nikdo radioaktivitou ohrožen. Z hlediska určité odpovědnosti člověka za svou budoucnost to však moc přijatelné nebylo a ze státně-bezpečnostních důvodů ještě méně, po pádu SSSR pak i politicky neprůchodné. Uložení RAO kilometr pod zem je mnohem bezpečnější. Jak vypadá úložiště? Zjednodušeně řečeno jde o důlní dílo - štolu či kavernu v žule, solné formaci atp. zhruba kilometr pod zemským povrchem. Do této "díry v zemi" se pak podle vypočteného plánu ukládají kontejnery s radioaktivním odpadem, které je nutné izolovat od biosféry. Uvažovaný projekt počítá s vodorovně vedenými chodbami, do jejichž "podlahy" jsou vykotlané několikametrové šachty pro kontejnery VAO. Na zemském povrchu bude jen několik provozních a správních budov, v podstatě nelišících se od obyčejné malé továrny. Po jejich likvidaci nepoznají ani citlivé přístroje, že v kilometrové hloubce jsou zabetonované nějaké kontejnery. VAO / VJP několik desítek let chladlo a ztrácelo část své aktivity už v elektrárně - nejprve v bazénu u reaktoru a pak v meziskladu VJP. Před uložením se odpad rozmělní na menší částice, ty se zataví do skleněných (vitrifikace) či asfaltových (bitumenace) boxů či pelet, vzniklá hmota se uloží do kontejneru s vícevrstvým obalem (nerez ocel, niklmolybdenová ocel, měděná a olověná fólie atd.) a takto zabezpečené kontejnery se pak ukládají, zatěsňují a zabetonují. To vše kilometr pod zemským povrchem s jedinou přístupovou cestou. První hlubinné úložiště VAO na světě - tzv. WIPP v Novém Mexiku, kde se ukládají především vojenské odpady - bylo uvedeno do provozu před pěti lety. Prof. Ing. Matka Příroda, DrSc. Každého přirozeně napadne otázka - co kdyby přišlo zemětřesení nebo teroristé, či "jenom" praskly kontejnery? A co podzemní voda, nebudou ovlivněny prameny pitné vody? Myslím, že můžeme být klidní, a hned sdělím proč. Nebezpečnost zemětřesení je do značné míry odstraněna výběrem lokality - právě proto se české úložiště má nacházet v seismicky klidné oblasti Českomoravské vrchoviny nebo jižních či západních Čech, kde jsou žulové masivy dostatečně stabilní. To je také důvod, proč nelze použít například severomoravské uhelné doly - tamní podloží je příliš porézní a pohyblivé. Obdobně jsou na tom i uranové doly na Příbramsku a v Krušnohoří, které jsou navíc poměrně mělké. Teroristům by se sotva chtělo pracně dostávat kilometr do podzemí a tam zdlouhavě a nebezpečně manipulovat se zabetonovanými kontejnery. Jsou i jednodušší (a levnější!) "zbraně", například pragovka se zamaskovaným protiletadlovým dělem poblíž Synthesie, nebo propanbutanové plynojemy v kralupském Kaučuku. Kdyby praskla plná nádrž zásobníku, pak Vltava zamrzne až do Roztok, protože v okruhu několika kilometrů klesne během několika sekund teplota pod -60°C... Kontejner je propočítán a stavěn na mnohonásobný koeficient bezpečnosti, připomeňme některé bezpečnostní bariéry: nerezová ocel, houževnatá měď, parakrystalické sklo a asfalt zaručují spolehlivé zatěsnění všech případných prasklin. Ostatně si ani nedovedu představit, jakým způsobem by mohly vzniknout. Pro horotvornou činnost není metr žádná míra a skála raději praskne okolo kontejneru než přes něj. A o nepropustnosti bentonitu se přesvědčili již stavitelé Karlova mostu. ... a pak ta žula, je bezpečná? Odpověď nalezli roku 1973 francouzští vědci v jihoafrickém Gabunu v lokalitě Oklo. Tam se v hloubce několika set metrů pod zemským povrchem vyskytly pohromadě uran a voda v takovém množství a poměru, že došlo ke stejné jaderné reakci jako v dnešních JE. Tento přírodní jaderný reaktor, fungující bez jakékoliv umělé izolace od přírody, byl před asi 1,7 mld. let v provozu po několik tisíc roků, přičemž vyrobená energie odpovídá více než dvěma a půl roku 100% provozu JE Temelín. Tento nesmírně cenný přírodní experiment bychom nikdy nemohli nahradit jakkoliv složitými výpočty (které však tímto nezavrhuji, například americká Argonne National Laboratory dochází ve svých modelech k zajímavým výsledkům). Příroda nám tak poskytla jedinečný studijní materiál, jako v mnoha oborech lidské činnosti - v tomto případě pro projekty úložišť RAO. Potvrdila se tím teorie, že štěpení jader je znovuobjevený přírodní jev, nikoliv jen lidský výmysl. Co se týče možnosti ovlivnění zdrojů pitné vody - neznám studnu, která by zasahovala pod povrch země více než několik desítek metrů, přírodní prameny také zpravidla nečerpají vodu z kilometrové hloubky. A v Oklo se radionuklidy ani stabilní izotopy nerozšířily dále než několik metrů v průběhu stovek milionů let, přitom jim v cestě nestály umělé překážky a izolace. Pokud by už k vysoce nepravděpodobnému proniknutí "radioaktivní" vody z okolí úložiště na povrch došlo, stane se tak nejdříve za několik set let a pak nebude tato voda o nic škodlivější než radioaktivní prameny v Jáchymově nebo Svatoňovicích - které jsou léčivé. Možná už tedy chápete, že úložiště nemůže mít podstatný vliv na přírodu, atmosféru ani čistotu vod. Ostatně kdoví, po čem šlapeme právě teď - třeba je tam někde v zemi úložiště po mimozemšťanech (či po pradávné civilizaci Atlantidy, můžete si vybrat) a ani o něm nevíme. Trocha fatalismu Fyzikální zákony pro vývoj radioaktivity stanovují, že po sto letech v podzemí je VAO bezpečnější než některé přírodní rudy, po 500 letech je dokonce méně toxický než popel z uhelné elektrárny. Přesto však - z lidského hlediska - stále nebezpečný, úplně stejně jako obyčejný uranový důl. Geologické prostředí je totiž samo o sobě účinnou bariérou, tvořící bezpečnost úložišť. Zemětřesení, případně horotvorná či magmatická činnost je v žulových masivech více než nepravděpodobná z hlediska délky lidského života i doby trvání lidstva vůbec. Pokud by k ní došlo, musela by být nesmírně silná (několikanásobek potenciálu vodíkových bomb), aby došlo k takovému poškození úložiště, že by zde uložené VAO ohrozily zdraví a život lidí. Daleko větší nebezpečí hrozí od zemětvorné činnosti samotné než od teoreticky poškozeného kontejneru. Hrozba poškození až zničení úložiště přichází také například od stometrového meteoru. Otázkou je, zda by po takto výrazných geologických, geomorfologických, hydrologických a také atmosférických změnách ještě na Zemi vůbec existoval někdo, kdo by se o problematiku RAO zajímal. Švábi a ostrorepi asi ne. Proč u nás dosud neexistuje úložiště? Je to z více důvodů a odpor obyvatel rozhodně není tím hlavním. Pokud by již dnes bylo úložiště v provozu, museli bychom kromě běžných provozních nákladů investovat další desítky milionů ročně do jeho zákonem nařízené permanentní modernizace - česká legislativa totiž ukládá používat v jaderném odvětví nejmodernější postupy (koneckonců, JE Temelín se prodražila až o 25% zejména kvůli neustálému měnění a vylepšování projektu během výstavby). Ono je totiž také možné, že vzhledem k poměrně malým "národním" objemům VAO nebude mít každý stát vlastní úložiště, ale bude vystavěno několik centrálních úložišť pro více evropských států. Z technického, bezpečnostně-strategického i finančního hlediska by společné úložiště bylo jistě výhodné. Na projektech připravovaných úložišť v Evropě pracují zejména vědci z Francie, Švýcarska, Finska (tam již o výstavbě rozhodli) a Švédska. Navíc dodnes není jisté, zda obecně (a celosvětově) se budou VAO spíše ukládat, nebo likvidovat transmutací, tedy přeměnou na prvky s krátkou dobou přeměny za současné produkce energie, ovšem zatím to není ve stadiu komerčního využití - je však podstatné, že obojí je technicky možné. O peníze jde až v první řadě Co se týče ceny za vybudování našeho případného úložiště, tak ta závisí na jeho velikosti (tj. množství odpadu), hloubce a zabezpečení úložiště a hlavně na tom, kdy se začne stavět. Prognózovat inflaci na rok dopředu je těžké, na 50 let už nemožné. Mluví se nejčastěji o částce mezi 20 a 60 miliardami korun v současných cenách. Takto široké rozpětí je dané tím, že zatím neznáme přesně potřebnou velikost úložiště (co když za pár let postavíme další jadernou elektrárnu náhradou za dosluhující uhelky a ubývající palivo pro ně?), neustále se zdokonaluje technika i technologie a analogicky se mění i její ceny, nutno říci, že obousměrně. Poslední údaj SÚRAO z léta 2003 hovoří o celkových nákladech (od průzkumu přes výstavbu a provoz až po zabetonování) 46,9 miliardy. Kdo tuto legraci zaplatí? Zákonem č. 18/1997 Sb. byl kromě SÚRAO založen i státem kontrolovaný Jaderný účet, kam musí přispívat všichni původci RAO - jaderné elektrárny, výzkumáky, nemocnice atd. ČEZ, jakožto provozovatel elektráren Dukovany a Temelín, ze zákona platí 50 Kč z každé megawatthodiny vyrobené v JE (tzn. Dukovany platí 2,1 mil. Kč, Temelín 2,4 mil. Kč denně) a letos by tak měl přispět přes 1,5 miliardy. Spočítat si stav účtu při zhruba čtyřicetileté životnosti elektráren není těžké. Další poplatky jdou od jiných původců odpadu, příjmy plynou z kapitálových investic a úroků, v minimální míře také z příspěvků státního rozpočtu. Inflace je ošetřena prováděcí vyhláškou v kompetenci Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a výše financí na účtu je kontrolována. Takže stavět se bude, až a) to bude potřeba a b) bude na účtu potřebná suma. Proto má být u nás úložiště postaveno až po roce 2050 a plně zprovozněno kolem roku 2065. Musíme jen doufat, že nebudou vyslyšeny žádosti některých ekologických aktivistů, kteří po vzoru svých německých kolegů žádají rozpuštění financí z Jaderného účtu na projekty tzv. obnovitelné energie - malých vodních elektráren, větrných elektráren, biomasných kotelen apod. Pak bychom totiž to úložiště opravdu museli zaplatit z daní. Co říci závěrem Každý člověk má jiné priority a jiný postoj k okolnímu světu.Samozřejmě by bylo nejlepší neprodukovat žádný odpad, a to pokud možno ve všech oborech lidské činnosti - jenže to zatím neumíme. Bohužel. Můžeme se rozhodnout, zda svým potomkům odkážeme atmosféru znečištěnou biliony tun emisí ze spálených uhlovodíků, vydrancovaná ložiska uhlí, ropy, plynu a rašeliny a nádherný skleníkový efekt - nebo zda je přijatelnější po sobě zanechat několik tisíc tun bezpečně uložených a perfektně zdokumentovaných radioaktivních odpadů (budou vědět vše o jejich množství a vlastnostech a budou je možná moci později využít, což o znečištěné atmosféře říci nelze). Odborníci, vědci, chemici, fyzici, ekologové... ti mají jasno. Rozhodnutí je na politicích. Jenže tato problematika přesahuje rámec volebního období. Jiří Erben Zdroj: ČNS Celý článek | Autor: ČNS | Počet komentářů: 143 | Přidat komentář | |
|
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.