Zelené zprávy z Brna a otázka ceny elektřiny

Protijaderní aktivisté upozorňují na vysoké ceny elektřiny v České Republice. Jaké jsou ceny elektřiny u nás a v ostatních zemích EU25? Lze zabránit nárůstu ceny a zároveň nezničit životní prostředí?

Zelené zprávy z Brna

Na adrese http://www.wisebrno.cz se nachází "Energetický Informační Servis", který publikuje protijaderné, protitemelínské a proobnovitelné zprávy. Pod značkou Wise existuje síť informačních webů hlásících se k aktivismu proti jaderné hrozbě.

Míra demagogie některých Brněnských sdělení je opravdu vysoká, možná proto se k nim autor nikde na zmíněném webu jmenovitě nehlásí. Na jednu zprávu reagoval nedávno v Britských Listech Ivan Brezina článkem "Závažné selhání protijaderného propagandisty". [Původní článek autora vyšel na BListech, reakce autora na Brezinův článek též na BListech. BListy nejen že nemají diskusní fórum, ani ty články vzájemně nelinkují... Děkujeme autorovi za reakci.]

Nedávné sdělení s názvem "Češi za elektřinu zaplatí více než průměrný Evropan" obsahuje graf ukazující, že pouze Poláci a Slováci platí za elektřinu větší ceny, relativně ke své kupní síle. Z komentáře cituji: "Podle podrobného srovnání Eurostatu platí česká domácnost za elektřinu v poměru ke své kupní síle vyšší cenu, než je v Evropské unii obvyklé". V poslední třetině sdělení upozorňuje na výši růstu zisků a tržeb ČEZu.

Argumentace paritou kupní síly je zavádějící, elektřinu spotřebitelé nakupují a dodavatelé prodávají za reálné peníze. Parita kupní síly (PKS), respektive příjem přepočítaný paritním koeficientem, má smysl při srovnávání kvality života v různých zemí vzhledem k různé cenové hladině spotřebního koše. PKS bývá zneužívána k ekonomickým zjednodušením podobně jako energetická náročnost tvorby HDP. Příklad s cenou elekřiny je ilustrativní, proto se na něj podíváme blíže.

Obr. 1: Ceny elektřiny pro domácnosti v eurech za 100 kWh při spotřebě 3500 kWh za rok

Obr. 2: Ceny elektřiny pro průmysl v eurech za 100 kWh při spotřebě 2 GWh za rok

Otázka ceny elektřiny

Skutečná cena elektrické energie v různých zemích EU25 v polovině roku 2005 je vidět hned na první stránce dokumentu od Eustatu, který zmíněné sdělení linkuje, viz obrázky 1 a 2. První obrázek ukazuje ceny pro domácnosti, druhý pro průmyslové zákazníky. V obou případech patří Česká Republika (CZ) mezi země v nejlevnější třetině, kdežto naši nejbližší západní sousedé do nejdražší třetiny. Domácnosti v Rakousku (AT) platí o zhruba dvě třetiny více než v Česku, v Německu (DE) dokonce více než dvakrát.

Elektrické rozvodné sítě v rámci Evropy jsou propojené již dlouho, plná liberalizace trhu s elektřinou proběhla ve většině členských zemí v posledních letech. V ČR byla liberalizace trhu s elektřinou zahájena postupně od 1. ledna 2002 v souladu s energetickým zákonem (č. 458/2000 Sb.), od začátku roku 2006 je náš trh plně liberalizován. Na svobodném trhu platí zákony nabídky a poptávky – pokud se zvyšuje spotřeba a zároveň se nestaví nové adekvátní zdroje, cena roste. V zimě na konci roku 2005 měl ČEZ patrně zlaté žně (viz graf vývoje ceny elektřiny na německé burze v jednom z minulých článků), zvláště když mrzlo, nefoukalo a všech 8 „Temelínů“ instalovaných v německých větrných elektrárnách stálo. Přirozeně není vina ČEZu, že Německo ani Rakousko nemá dostatek použitelných výrobních kapacit a musí elektřinu dovážet.

Proč tedy neplatíme stejné ceny jako v Německu, když visíme na jedné rozvodné síti a sdílíme liberalizovaný trh? Stručně řečeno, platíme kolik si můžeme dovolit, což právě souvisí s onou kupní paritou. Zájemce o hlubší argumentaci odkazuji na Penn efekt. Blízkost bohatých hladových zákazníků zvyšuje tlak na cenu. Co s tím můžeme dělat?

Snížení ceny lze sice teoreticky dosáhnout snížením poptávky, dosavadní zkušennosti s úsporami však ukazují, že významných úspor lze dosáhnout pouze restrukturalizací průmyslu, respektive jeho přesunem do zemí s levnější pracovní silou a tvorbou HDP ze služeb, výroby luxusního zboží, nehmotných produktů jako software, technologických inovací a podobně. Úspory dosažené technologickým pokrokem bohužel nestačí na nárůst spotřeby elektřiny v důsledku ostatních faktorů, jak bylo diskutováno v předchozím článku.

Růst spotřeby elektrické energie typicky kopíruje růst HDP. Pokud chceme zachovat nízkou cenu při narůstající celkové spotřebě, musíme investovat do nových zdrojů, které jsou schopny elektřinu vyrobit za onu nízkou cenu. Investice do zdrojů s výrobní cenou vyšší zjevně nepomůže. Naopak zákonem (č. 180/2005 Sb.) povinný výkup energií z těchto zdrojů, zdůvoděný nutností garancí ziskovosti takového podnikání, zcela odporuje myšlence svobodného trhu. Takové legislativní prostředí vede k utápění omezených zdrojů ekonomiky v konkurence neschopných projektech, konzervuje protěžovanou technologii a ve svém důsledku zpomaluje technologický pokrok v oblasti OZE, jak bylo dříve diskutováno zde.

V případě ČR máme bohužel pouze dvě možnosti, jak vyrábět elektřinu ve větším množství efektivně, tedy ziskově bez dotací - jaderné nebo uhelné elektrárny. Uhelné jsou výhodné pouze proto, že se k ceně nepřičítají související externality (škody způsobené jiným v důsledku emisí atp.) ve výši 0,8 – 1,8 Kč / kWh takto vyrobené elektřiny, viz studie Externe komentovaná v jiném článku zde. Při důsledném započítaní externalit by se fosilní energetika stala ekonomicky nerentabilní v konkurenci jaderné a v Česku bychom možná ušetřili 80% těženého uhlí a zhruba desítku milionů tun CO2 ročně, nemluvě o ostatních emisích.

Ohledně budoucího vývoje cen elektřiny máme tedy tři možnosti: drahou elektřinu zdražující veškerou výrobu i život, pokud nebudeme stavět další energetické zdroje. Relativně levné uhlí, jehož pálení je však velice problematické z hlediska dopadů na životní prostředí a dalších externalit. Poslední možností jsou jaderné elektrárny. Jak se rozhodnou potenciální investoři a jak to můžeme ovlivnit?