Pro rok 2010 si Evropská Unie (dále EU) klade za cíl získat 12% energie z obnovitelných zdrojů. Pro rok 2020 se tento požadavek zvyšuje na 20%. Jedním z pilířů těchto vizí, je zvýšení podílu energie vyrobené spalováním agropaliv (dle norem exaktní termín pro fytopalivo získané v zemědělské prvovýrobě). EU agropaliva chápe jako obnovitelné zdroje, které se nepodílejí na zvyšování CO2 v atmosféře a zapadají tak nejen do filozofie předběžné opatrnosti vůči klimatickým změnám, ale i snižování závislosti na trhu s fosilními palivy.
Za tímto účelem byly zřízeny standardizační komise, které v Bruselu momentálně dopracovávají poslední součásti do souborů norem pro pevná a kapalná biopaliva. Trh s novými komoditami tak dostává jasná pravidla. Zbytek je v rukou prvovýrobců, obchodníků a spotřebitelů.
Na základě provedených měření si troufám tvrdit, že spalování je zřejmě tou nejnešťastnější energetickou transformací, kterou lze s agropalivy provádět.
Pošleme – li malé dítě, ať přinese něco na oheň, raději instinktivně přitáhne z lesa soušku, než aby přiběhlo s náručí slámy. I v zemědělské praxi nadšení z ohromných výnosů Šťovíku Uteuša, Konopí setého, či Sloní trávy (výjimečných rostlin s udivující schopností asimilace vzdušného CO2, vody a slunečního záření a schopností jej přeměňovat na organickou hmotu) pomalu ustává. Pro zemědělce se k zavrhnutí sklizně agropaliv připojil fakt, že v danou dobu mají své kapacity plně vytížené sklizní. Naštěstí.
Je zde sice nepopiratelný fakt, že spalování agropaliv vrací do oběhu jen tolik množství CO2, kolik rostliny během svého růstu spotřebovaly a nepodporují tak jeho vzrůstající tendenci v atmosféře, následný skleníkový efekt a přidružené externality, ale jsou zde i další náležitosti, které takto povrchně smýšlejícím ekologickým aktivistům zrovna nehrají do karet.
Ačkoli jsou agropaliva energeticky (spalné teplo, výhřevnost) téměř analogická hnědému uhlí, je třeba brát v úvahu i další, méně diskutované palivářské analytiky. Obecně mohu konstatovat, že ve vzorcích agropaliv jsem naměřil zhruba dvojnásobné množství dehtu, než v černém či hnědém uhlí. Množství dehtu v agropalivech převýšilo i dehtovitost PET lahví a starých hadrů.
Stejně tristně dopadla agropaliva i při měření ukazatele FR (fuel ratio, poměr neprchavé a prchavé hořlaviny), kde i hnědé uhlí vykazuje 1,4 krát lepší hodnoty. Tím nejzávažnějším jsou ovšem spaliny, které se při spalování agropaliv uvolňují do ovzduší. Hmotnostní spektrometrií byly na plynovém chromatografu pro agropaliva detekovány hodnoty až 447,25 ml PAU* /kg. Pro srovnání černé a hnědé uhlí mělo obvyklé hodnoty 24,76 a 107,80 ml PAU/kg. Tím ovšem výčet perzistentních organických polutantů ve spalinách agropaliv nekončí.
Ačkoli to nebylo předmětem měření, lze z povahy chemického složení rostlin odhadovat, že během spalování vznikají i PCDD/F (dioxiny). Rostliny totiž vždy obsahují určité množství chlóru (například ve formě soli) a existují i zemědělské plochy s historickou kontaminací chlorovanými pesticidy. K dispozici již jsou práce finských a dánských univerzit, které tuto jednoduchou myšlenku nepřímo potvrzují.
Spalováním agropaliv vznikají oproti spalování uhlí i dvojnásobná kvanta oxidů dusíku a o třetinu vyšší objemy oxidů síry. Obecně jsou známy dvě metody, jak objem oxidů vypouštěných při spalování fytomasy do ovzduší snižovat.
První metoda využívající plazmatu drženého v elektromagnetickém poli je pro běžné spalovny nerealizovatelná z důvodů vysokých nákladů a velkého podílu energie, který je třeba na samotné udržení plazmatu. Druhá metoda, která dokáže snížit poměr oxidů dusíku na polovinu a oxidů uhlíku až na sedminu spočívá v přidávání fosilních paliv v přesně kombinovaných poměrech do spalovacího procesu. Její nevýhodou je ovšem to, že výsledný popel již nezle využít jako kvalitní hnojivo, ale musí se s ním zacházet jako s odpadem.
Závěrem lze říci, že k hygienicky čisté a tedy i ekologicky přijatelné výrobě energie z agropaliv jsou třeba jiné postupy než pouhé spalování fytomasy. Ačkoli EU spalování agropaliv různými způsoby podporuje, v praxi by zdroj zpracovávající fytomasu přímým spalováním s výkonem nad 1WM téměř jistě porušoval zákon 86/2002 Sb.
* PAU = polyaromatické uhlovodíky, sloučeniny s více benzenovými jádry, jímž jsou přičítány karcinogenní a genotoxické účinky. Jsou nositeli bezpečnostních symbolů T (toxic, jedovatý) a N (Dangerous for the environment, Nebezpečný pro životní prostředí).
Spalování fytomasy aneb chceme tu žít i po konci volebního období
