Biopaliva z řas

Vydáno dne 04. 12. 2007 (7629 přečtení)

Na tomto proatom webu jsme uvedli článek BIOPALIVA světlo na konci tunelu - o produkci biopaliv z řas. V případě uskutečnění se uvedené zdroje jevily jako nadějné. Po uplynutí 1,5 roku se pokusíme zjistit, jak se naděje vyplňují.

BIOPALIVA světlo na konci tunelu - energie z řas.

V čem jsou řasy tak nadějné:

Předpokládaná produkce biopaliva z 1 ha je mnohonásbně vyšší než u jiných plodin. Z 1ha kukuřice je to 2.500 l bioetanolu, z 1 ha sojových bobů 560 l bionafty, z 1 ha řas teoreticky až 45.000 l biopaliva.
Rostou i v odpadních vodách, v moři, v umělých nádobách nebo nádržích.
Některé řasy produkují škrob pro výrobu etanolu, některé kapičky oleje.
Sklizeň je možná po celý rok, nikoliv sezónně.
Nemají takový negativní vliv na životní prostředí jako tradiční plodiny pro výrobu biopaliv první generace z potravinových plodin.
Ze všech rostlin nejvíce spotřebovávají CO2 ze vzduchu i ve vysoké koncentraci, takže snadno konzumují i splodiny z hoření ve fosilních elektrárnách.
Řasy nesoupeří se zemědělskou výrobou o potravinové produkty. Mohou být produkovány na nezemědělských půdách bez velkého nároku na zavlažování a hnojení.
Řasy je možné pěstovat i domácích podmínkách, což snižuje nároky na přepravu.

V čem jsou problémy:

Na světě exsistuje jen několik lidí, kteří vědí, jak pěstovat řasy v systémech o vysoké hustotě.
Vyvíjené technologie jsou přísně utajované, proto je obtížné získat reálné informace.
EROEI je stále velmi nízká kolem 1, což v praxi znamená, že výroba není zatím trvale udržitelná a na trhu konkurence schopná.
Řasy mají velké výnosy, ale znamená to také potřeba technologických zařízení ve velkém rozsahu pro pěstování a sklizeň.
Potřeba velkokapacitní technologie pro konverzi na biopalivo.
Obtížné zajištění podmínek jako teplota, osvětlení, salinita aby byl v náležité hustotě pěstován právě požadovaný druh řas.

Která jsou nejúspěšnější vývojová centra ve světě?

Španělsko Biofuel Systems BFS + University of Alicante [1]
Dne 4.srpna 2006 prezident společnosti Stroiazzo oznámil, že jejich firma vyvinula nový způsob produkce bionafty z mořského fytoplanktonu. Podle jeho slov by měl závod ve Středozemním moři komerčně produkovat bionaftu do konce roku 2007. Podle stránek [1] jsou vybudovány na břehu Středozemního moře ve španělském Alicante 2 závody na výrobu bionafty z řas se současnou výrobou elektrické ergie.
Je popsán princip výroby jako perspektivní pro budoucnost, ale o komerční aplikaci není zmínka. Údajně probíhá pilotní provoz, komerční produkce zahájena nebyla. Poslední informace o tomto projektu z 26.9.2007 je pouze ve španělštině a popisuje skvělé vlastnosti řas jako zdroje energie nezatěžující životní prostředí a atmosféru skleníkovými plyny.
Referát prezidenta společnosti uvedený (v překladu) na proatom webu jsem ve stejném znění našel na dalších 10 stránkách různých webů ze stejného data 4.8.2006, vzbudilo to velký zájem. I když po tom agentury pátrají, tak se zatím nepodařilo získat informaci o skutečném současném stavu produkce.
Tyto stránky jsou efektně provedeny se zvukovým doprovodem, ale nabízejí spíše nabídku budoucnosti, než informaci o vlastní produkci.[1]
Závěrem je možné konstatovat, že slibovaná produkce bionafty prezidentem společnosti Stroiazzem se nekoná, projekt je ve stádiu ověřování, komerční provoz nebyl zahájen.
U tohoto projektu je zatím šero na konci tunelu.
V USA GreenFuel Technologies [2]
Mobilní jednotka založena na pěstování řas v plastových vacích zavěšených na hácích na rozloze 2000 m2.
Fáze použití:
1.Nainstaluje se u fosilních zdrojů spalujících plyn, uhlí nebo naftu za účelem recyklace odpadů spalování
2.Provede testování a volbu vhodných řas, které rostou z odpadu při spalování.
3.Stanovení nejvhodnější velikosti zařízení pro konkrétní fosilní zdroj spalin.
4.Provedení komerční instalace v rozsahu odpovídajícím fosilnímu zdroji. Odpadní CO2 z hoření je přeměněn řasami na biopalivo.
Podle druhu řas škrob je přeměněn na etanol a lipidy na bionaftu a proteiny na krmivo.
Probíhají komerční jednání s několika partnery. Do září 2007 byly provedeny instalace u uhelné elektrárny a plynové elektrárny, v obou případech byly podle [2] procesy ekonomicky efektivní. V létě 2007 se potvrdilo v "Arizona Public Service, Phoenix", že výtěžek biopaliv z řas je 37× vyšší než z obilí a 140 × vyšší než ze sojových bobů. Při instalacích u uhelných elektráren poskytuje servis: The Department of Energy's National Energy Technology Laboratory (NETL) has been providing technical assistance throughout the process.
Podrobnosti jsou na [2].
Na obrázku je plynová elektrárna s biologickým komplexem spalujícím splodiny.

Na obrázku je detail biologického komplexu.
U tohoto projektu je světlo na konci tunelu.

SOLIX BIOFUEL - USA [3]
Firma založena r. 1976 jako následník státní firmy USA National Renewable Energy Lab, Colorado.
V srpnu 2006 byl dokončen produkční prototyp první generace, který ověřil funkčnost systému. Byla zahájena výstavba prototypu druhé generace, která má dotáhnout projekt do komerčního stádia.
Zatím nemá komerční produkci, ale provozovatelé jsou přesvědčeni, že růstem ceny a nedostatku ropy se projekt stane komerčně konkurenceschopný. Projekt počítá s využitím rozsáhlých prérijních pozemků.
Zatím je na konci tunelu šero, ale svítá [3].
Solazyme San Francisco [4]
Je firma sídlem v San Francisco, California, která se zabývá výzkumem s mořských mikrobů zaměřených na produkci biopaliv. Firma zatím pracuje na úrovni výzkumu a neprezentovala žádný provozuschopný systém pro produkci biopaliv z řas.
Z komerčního hlediska zatím tma na konci tunelu.
CEHEM New Mexico USA [5]
Byl dokončen pilotní projekt potvrzující reálnost produkce biopaliva z řas. Pracuje se na dosažení ekonomické efektivníosti pro komerční produkci.
Zatím je šero na konci tunelu.
Green Star Products,Inc. San Diego USA [6]
Jmenovaná firma USA vyvinula produkční bioreaktory na produkci biodieselu z řas. Podepsala smlouvu na dodávku 90 bioreaktorů do Jižní Afriky s produkcí každého 10 mil. galonů/rok biodieselu(38 mil.l) s celkovou kapacitou po dodání 900.000.000 gall/rok.
Zde se jedná o první komerční využití na světě, takže je světlo na konci tunelu už docela jasné.

4. Závěrem.
Vzhledem k vynikajícím vlasnostem řas je produkce biopaliv velmi lákavá. Na každý pozitivní aspekt však je alespoň jeden negativní. Na světě existují stovky výzkumných pracovišť, které se snaží o zdolání překážek při produkci biopaliv z řas. Produkce se jeví jako technicky uskutečnitelná, ale komerčně obtížně zvládnutelná. Zatím se vývoj odehrává v laboratořích nebo v poloprovozech, přechod na komerční bázi ve velkém se jeví jako tvrdý oříšek. Přesto se už objevilo několik výrobců, kteří jsou blízko komerčnímu využití nebo ho už dokonce dosáli. Několik nejúspěšnějších producentů uvádím.
Cílem tohoto článku je poukázat na možnosti hledání náhrady za ubývající ropu tak, aby to nedevastovalo přírodu, neukrádalo půdní fond pro produkci potravin, nedevastovalo vodní a půdní hospodářství a neprodukovalo skleníkové plyny. Řasy je možné použít i k produkci vodíku, který by mohl spolu s jadernými elektrárnami přispívat k vodíkovému hospodářství a přispět k řešení nedostatku energie.
Kdo má zájem, může si o řasách přečíst více na odkazu [7].

Přehled odkazů:
[1]Alicante Španělsko
[2] PHOENIX Redhawk USA
[3] Solix Colorado
[4] Solazyme San Francisco
[5] CEHMM New Mexico
[6] Green Star
[7] Produkce biopaliv z řas

Celý článek | Autor: Mojmír Štěrba | Počet komentářů: 123 | Přidat komentář |